Ač se poznámky redakce umisťuji na konec textu, já tak (za redakci) nečiním, aby nedošlo k nějaké mýlce a nedorozuměním – autorkou je vysokoškolsky vzdělaná vozíčkářka se zařazením do třetího stupně invalidity, která je plná života a s velkou chutí být potřebná. Prozatím pracuje v jedné pražské organizaci jako sociální pracovnice, avšak s nejistou odměnou, neboť se na její pozici nepodařily prozatím sehnat prostředky.
Magazín Elita
Často upozorňuje na stres a naše přetížení, přepracování, ale i nespokojenost s vlastním životem a zároveň touhu po odpočinku. Má podobný charakter jako symbol „dobrodružství“. V každém případě bychom na tento symbol měli nahlížet jako na sen varovný, volající po přehodnocení vlastního způsobu života.
V obecné rovině se na drůbež díváme jako na nespokojenost a nabourané rodinné vztahy. Upozorňuje také na nejisté postavení ve společnosti a je nutné zapřemýšlet nad tím, zda si za to trochu nemůžeme sami.
Téměř vždy vyjadřuje stav našeho svědomí, které se bez cenzury halí do snové symboliky a pak se takto připomíná. Naše dluhy vyjadřují varování před přáteli, kteří se jako přátelé nechovají. K projevům dluhů (ve snu) bychom měli přistupovat odpovědně, neboť nás v každém případě před něčím varuje.
Je velice pravděpodobné, že divadlo odráží naše touhy a určité představy o našem životě či postavení. Funkce, kterou vykonáváme či roli, kterou hrajeme, je ve většině případech odrazem v čem/jak bychom se chtěli vidět. Pozice diváka může vyjadřovat pasivitu, pohodlnost, ale také spokojenost s vlastním životem.
Namáhavá práce, kterou sami vykonáváme , oznamuje, že se nám po určité období nebude dařit nejlépe. Upozorňuje nás na to, že pasivita je náš nepřítel. Vidíme-li partu pracujících dělníků, dá se předpokládat, že máme ještě řadu možností, které jsme nevyčerpali.
Usilujeme o udržení rovnováhy. Obtížnost a zručnost při žonglování vyjadřuje, jak náročné je udržet životní rovnováhu. Žonglujeme-li a dožadujeme-li se potlesku či uznání, i když nám to jde, není něco v pořádku s našim žebříčkem hodnot či prioritami.
Nejedná-li se o projev skutečné žízně či touha po konkrétní chuti nápoje před spaním, je to projev vyjadřující absenci pestrosti duševního života. Cítíme-li žízeň po většinu času ve snu, je to potvrzení, že duševně strádáme, něco nám opravdu chybí.
Jakákoli zranění vyjadřují zranění duše. Důležité je rozlišení způsobu, respektive, kdo zranění způsobil. Pokud nás zranil někdo blízký, jedná se o odmítání názoru druhých. Zraní-li nás někdo neznámý, neumíme se vyrovnat s odlišnými názory či pociťujeme pokoření – nedokážeme zapomenout. Ubližujeme-li si sami, je téměř jisté, že se litujeme.
Máme-li nepořádek v tašce, čekají nás nepříjemná překvapení. Vyndáváme-li něco z ní, je možné že objevíme něco, co jsme již oželeli. Snažíme-li se něco dát do tašky, aniž bychom si ji řádně položili a v klidu do ní něco uložili, můžeme s jistotou očekávat ztrátu nějakých předmětů, cenností či čehokoli jiného (po materiální stránce).
