Když jsem se zjistil, že se v hlavní ženské roli v opeře Čert a Káča objeví mezzosopranistka Lenka Schallenberger, měl jsem upřímnou radost. Znám ji už nějakou dobu z působení v několika divadlech i v několika hudebních souborech. Také musím přiznat, že mi tato operní a koncertní umělkyně zapózovala i pro fotografickou kolekci La divina, která byla součástí mých několika výstav. O to víc mě těší, že se po rodičovské dovolené vrací opět na operní jeviště a začíná hostovat v Moravském divadle Olomouc.
Máte po premiéře Dvořákovy opera Čert a Káča, kde představujete temperamentní Káču. Zajímaly by mě vaše pocity po úspěchu představení?
Po představení obvykle vnímám pocity značné euforie, nastupuje také sebehodnocení a pocity neurčitého propadu do reality, které po takových náročných večerech na jevišti bývají.
Jak se vám v Olomouci zkoušelo? Jak váš přijali kolegové? To je vaše první hostování v Moravském divadle Olomouc?
Zkušební proces byl tentokrát odlišný. Káča je role, kterou jsem nastudovala po delší pracovní pauze. Návrat po rodičovské dovolené byl zpočátku poměrně náročný, nějaký čas mi zabralo tzv. dostat se do postavy, k samotnému jádru a herectví, jež mi dává pevnou základnu pro vystavění charakteru postavy a funkčnímu vztahovému vzorci. Proces byl, mnohdy jen velmi těžko kombinovatelný v rámci tří dětí, dvou pracovišť a uvedení komorních Mahlerovských koncertních cyklů.
Abych tohle vše shrnula: začátky těžké, ale postupem času jsem našla model, jak vše synchronizovat. Kolegové výborní, za všechny bych ráda uvedla Jiřího Přibyla, který je nejen skvělý pěvec, partner na jevišti, ale hlavně je to umělec, který divadlem žije a vnímá jeho komplexní potřeby. Hostování v MDO první. Momentálně začínám pracovat na opeře Věc Makropulos. Ve spolupráci tedy navazujeme.
Ale vy hostujete v několika divadlech. Kde všude a které role vám přirostly k srdci?
Hostovala jsem hodně v Janáčkově opeře v Brně, ale momentálně jsem se letos vrátila pouze do Olomouce. Z rolí, ve kterých jsem se cítila dobře bylo víc, oblíbená postava je Varvara (v režii Roberta Carsena) a Suzuki (v režii Jiřího Heřmana ve Státní opeře Praha). Potřebuji cítit napojení na osobnost režiséra, imponuje mi hloubka myšlení, rozhled a slušné jednání obecně.
Kromě toho zpíváte na koncertech. To jsou sólové koncerty anebo působíte v nějakém hudebním tělese? A na jaký repertoár se zaměřujete?
Koncertně působím v několika tělesech v závislosti na období. Teď nejčastěji ve dvou komorních cyklech. Jeden je sestaven s písňového cyklu Gustava Mahlera – Písně potulného tovaryše a písní Leoše Janáčka pod názvem Kráčím – světlo mé, ve spolupráci s klavíristkou Marií Jakabovou. Druhým těžištěm se stal program židovské tvorby s Břeclavským komorním triem.
I když máte velkou rodinu, mám pocit, že jste se asi celé léto připravovala na Káču. Nebo se pletu?
Léto jsem věnovala hlavně dětem a našemu společnému času. Občas jsem si dala kafe s Káčou mezi jízdou na kole, cukrárnou, mořem a výšlapem do hor.
Káča asi není jediná role, kterou máte v současné době na repertoáru. Co vás ještě čeká v nové sezóně?
Čeká mě ještě jedna premiéra 8. ledna 2027 - Věc Makropulos, kde je role menšího rozsahu. Ráda bych se vrátila alespoň do některých inscenací v Brně, ale to ukáže čas.
Robert Rohál
Foto: Tereza Valnereová/MDO, Pavla Malíková a Robert Rohál
Fotogalerie
