Jsou tomu čtyři roky, co zemřela Hana Zagorová a víc než padesát let, kdy jsem ji začal vnímat pozorněji. Bylo to v roce 1973, kdy už zpívala s kapelou Karla Vágnera a kdy už slavil úspěch hit Já jsem tvá neznámá. Postupně se začaly hrát písničky jako Kluk, na druhého můžu dát, Asi, asi, Kamarád, Náš dům zní smíchem, Breviář lásky, Já se vznáším, Můj sen je touha žít…
O něco později jsem přišel na to, že ještě před pražským působením byla i její ostravské nahrávky tzv. „beatové šansony“ (Svatej kluk, Honey, Obraz smutné slečny, Mrtvá láska, Jsou v blátivý cestě koleje...), což jsem si ujasnil, když jsem si tyto zapomenuté singly kupoval na „bleších trzích“…
Začátkem 70. let přišly hity jako Bludička Julie nebo Já jsem tvá neznámá, Hanka ztvárnila Bludičku v semaforském představení Kytice a začala zpívat s Vágnerovou skupinou… V polovině 70. let mi nejvíc přirostly k srdci písnička On je někdo, ale stejně tak skladby, které pro ni psával Vítězslav Hádl (Cesta ke štěstí, Melodram, Vlaštovčí hnízdo, Jsi mrtvá sezóna, Zdá se…). To už jsem věděl, v čem je Hana Zagorová skvělá, v šansonech a v tom, že umí napsat básnivý text o něčem a ze života (Maluj zase obrázky)...
A i když jsem si mi na nějakou dobu vzdálila, měl jsem přehled o jejím repertoáru, a byl jsem asi na pěti koncertech. Moc se mi líbila píseň Beránek, ale i skladby Skleněné sny nebo Tvá kočka z pera již zmíněného hitmakera Víti Hádla… Totálně se na můj přehrávač vrátila na svých posledních třech řadových albech Vyznání, O Lásce a Já nemám strach. A vrací se i dnes, kdy má smutné výročí a kdy nejen já vím, že tu s námi žije dál. Hanka Zagorová...
https://www.youtube.com/watch?v=B5tofXrOpNQ
Fotogalerie
