Magazín Elita

JULIE SVĚCENÁ: JSEM RÁDA, ŽE DĚLÁM, CO DĚLÁM!

JULIE SVĚCENÁ: JSEM RÁDA, ŽE DĚLÁM, CO DĚLÁM!

Mladá česká houslistka Julie Svěcená  si plně uvědomuje, že talent a slavný otec nestačí k tomu, aby se ve světě prosadila. Už od dětských let pilně cvičí, absolvovala například i mistrovské kurzy u profesora Zakhara Brona a výsledky se dostavují. Věděli jste, že dokonce patří mezi světovou elitu, což dokázala v loňském roce na Mezinárodní houslové soutěži Tibora Vargy ve švýcarském Sionu. V silně obsazené soutěži získala 3. cenu. Jak, ale žije Julie, co ji baví, co má ráda a ještě mnohem více se dozvíte v rozhovoru, který vznikl na sklonku roku 2017.

Kdo je vlastně Julie Svěcená?

Julie Svěcená je spáč (smích), muzikant, filmový a seriálový maniak (smích), jedlík.

Jedlík? To na Vás vidět není. Filmový maniak? Jaké tedy filmy máte ráda? A kdy tedy spíte, když jste spáč?

Mám ráda všechny žánry, a to od novinek v kině až po dokumenty, seriály, já to mám všechno obšancovaný (smích).  Mám ráda evergreeny, od dětství mezi mé oblíbené patří Harry  Poter, trilogie Batmana a celou řadu dalších. Občas si udělám filmový maraton, tedy když je na to čas. Miluju santreky a vždy to má spojené s těmi filmy. Mám je na iPodu a pouštím si je docela často.

A jaké seriály máte ráda?

Samozřejmě vede Hra o trůny, to člověk prostě musí být v obraze (smích).  Televize a plátno je mé velké hobby.

Říkala jste, že jste velký spáč, kdy to vlastně zvládáte?

Pokaždé, když můžu a je k tomu příležitost, tak usnu. Na cestě na koncert. Je to takový ten rychle nabuzující odpočinek, prostě, kde můžu, tam spím.

Jak byste popsala svoji profesi, co se vše odehrává ve vašem pracovním životě?

Popsala bych ji jako hodně ulítanou, fyzicky a mentálně náročnou.  Musíte být stále v kondici, musí se cvičit, do toho se ale musí zvládat i ty ostatní věci, jako je administrativa, finanční stránka, ty filmy (smích), to totiž ovlivňuje vaši mentální svěžest (smích). Je to asi takové, že vlastně nevíte, co vás čeká za rohem. Je to super, ale musí na to člověk mít povahu. Já musím zaklepat, že i když hodně spím, tak má docela dobrodružný život. Co se týká profese, jsem otevřená řadě věcem, snažím se neustále něco vymýšlet, skládám si v hlavě projekty, natáčení desek, jak by to mohlo vypadat.  Mám strašně ráda poznávání. Je to také o té dřině, o vybalancování práce a v „nepráce“, aby to sebe nějak zapadalo, ale je to něco, co vždy nemůžete úplně naplánovat, ani co se týče koncertů. Vy se připravíte a stejně nevíte, jak to dopadne. Dělám však proto maximum, a co se má stát, stane se.

Do dotazníku byste napsala, že jste?

Já si stojím za tím spáčem (smích).  Asi muzikantka. Hudebnice a houslistka, to vás může zavát kamkoli, ale já jsem za muzikantku.  Mně se líbí slovo muzikant.

Kdy jste vzala do ruky housle, nebo od kdy vlastně hrajete?

Hraju od čtyř let.           

Kolik hodin denně cvičíte?

Snažím se denně cvičit pět hodin, i když mám koncert. Pokud mi čas dovolí, tak i více.

Jak vypadá těch pět hodin? Vytáhnete šmytec a hrajete a hrajete? Máte pauzy, svačinky?

Určitě, to musí být.  Měla jsem i období, že jsem si za šest hodin nedala vůbec pauzu, byla jsem ještě malá a hodně jsem drtila techniku.

Drtil Vás otec?

Táta nikdy, vůbec. Od začátku mi říkal, že rodič by neměl učit své vlastní děti.

Momentálně studujete v Londýně, co přesně studujete?

Dokončila jsem magistra a teď dělám jako by ekvivalent Ph.D. , kde mám volnější ruku, co se koncertů týče a v projektech. Sestavíte si kostru něčeho, co byste chtěla dělat a probíráte to se svými mentory a profesory a oni vám poradí. Probíráte i administrativní věci, například smlouvy. V Anglii je to sice jiné než tady, ale princip je stejný. Je důležité, že se na to hledí. Hodně lidí chce dělat tu kreativitu, ale i ty technické věci okolo toho jsou důležité. Dává mi to hodně moc.

Je těžké se dostat na taková studia a navíc získat plné stipendium? Jak to proběhlo u Vás?

Musíte mít dokončené magisterské studium, musíte splnit všechny zkoušky, musíte splnit jejich veškeré požadavky. Berou strašně málo lidí. Já jsem měla kliku, že mi to vyšlo, jsem šťastná.  Hlásilo se nás hodně, ale dostalo se nás pouze sedm.

Prozraďte něco více ze svého soukromí. Víme, že máte přítele, prozraďte něco více?

Je to Čech, je mimo obor. Miluje hudbu. Hraje s kapelama na kytaru a hraje skvěle a moc ho to baví, navíc má v sobě muzikálního ducha. Jeho profese je však advokát.

Jakou roli ve vašem profesním životě hraje otec?

Táta mi hudebně doprovázel celý život, kvůli němu hraju na housle. Já jsem od malička chodila do hudebky. On si mi vždy jednou za čas poslechl s tím, že mi řekl, zda se mu to líbí nebo ne.  On hraje velkou roli v mém muzikantském životě, koncertujeme spolu, plánujeme společné CD.

Jaký je Jaroslav Svěcený táta?

Táta je velice zabranej do věcí, je až takový snílek, ale snílek, který umí přetvořit sny v realitu a vloží do toho celé své srdce a duši. Když za něčím jde, tak za tím opravdu jde.

A maminka?

Maminka je naše zlatá, nejzlatější opora. Dělá nám technické zázemí už několik let. Cvičila se mnou a připravovala se semnou na soutěže. Maminka hrávala na klavír. Vystudovala na AMU a hrávala kdysi s tátou i se mnou na koncertech. Aktivně hrála až do mého narození, ale pak se rozhodla, že bude rodině vytvářet zázemí, mám ještě starší sestru. Nechtěla, abychom byly po babičkách.

Velká plánovaná cesta

Cesta do školy (smích), ale na jaře pojedu do Japonska. Teď mám hodně akcí tady a koncertů.

Máte nějaké přání pro příští hudební rok?

Ježíš, já bych si toho chtěla hodně splnit toho tolik i, co se týče repertoáru, chtěla bych úspěšně dostudovat, tvořit nové věci, navazovat nové spolupráce.  Chtěla bych kombinovat žánry se svými vrstevníky, kteří mají svoji muziku, tak to tak zkouším. Stále mi něco napadá a záleží, jak se to vyvine.

Čím byste byla, kdybyste nebyla významnou houslistkou, jaký jiný hudební nástroj či žánr vás hodně oslovuje? Housle pryč, je vám pět let…

To si neumím moc představit (velmi váhavě). Asi by to byly zase ty housle. Možná by to ještě mohlo být čelo, to je úplně jiná dimenze, je to nádhera, já ale nevím, kdo by mi nasměroval. Ale chtěla jsem hodně být bubenicí, byl tam pokus, ale nebyl čas. To mi hodně bavilo, líbilo se mi, jak udávají tep celého koncertu.

Kde se vidí Julie Svěcená za 10 let?

Asi hlavně abych byla zdravá a ideální, abych vše dokázala skloubit s rodinou, dělala jsem to, co mi baví a být otevřená možnostem, nezaškatulkovat se, udržet si chladnou hlavu, jet si po svém.

Je to touha po pracovní svobodě?

Ano, zůstat sama sebou. Předávat jako performans, zdravé a pozitivní emoce.

Fotogalerie
7437 7438 7440

Další články z rubriky

Nevadí, že ve filmovém dramatu Sucho není třeskutý humor či vtipné průpovídky

Nevadí, že ve filmovém dramatu Sucho není třeskutý humor či vtipné průpovídky

Jan Levora: Mám všechny své překlady rád, jako rodič má rád všechny své děti

Jan Levora: Mám všechny své překlady rád, jako rodič má rád všechny své děti

Radka Pruknerová: Nevadí mi žít ve světě mužů, pokud v něm mohu zůstat ženou

Radka Pruknerová: Nevadí mi žít ve světě mužů, pokud v něm mohu zůstat ženou

Hana Křivánková: Angel Style vás oblékne na váš svatební den

Hana Křivánková: Angel Style vás oblékne na váš svatební den

Plejádu rozmanitých témat nabízí fotografická výstava Jarmily Vlčkové

Plejádu rozmanitých témat nabízí fotografická výstava Jarmily Vlčkové

MOTOSALON 2024