Všichni jsme se už určitě setkali s někým, kdo trpí Diogenovým syndrom a většinou ne v dobrém. Jde totiž o jedince, kteří chorobně a neorganizovaně hromadí cokoli, co jim přijde pod ruku a neřeší, zda mají věci nějakou cenu či to jsou dokonce pouhé odpadky. Vše se, podle nich, může hodit. Tento stav jim však velice brzo přerůstá přes hlavu, protože obtěžují svojí shánčlivostí široké okolí. Jiní sbírají na ulicích opuštěná a zanedbaná zvířata. Ani jedna skupina není ochotná zbavit se toho, co nahromadili.
Diogenovým syndrom je také označován jako syndrom hromadění či křečkování. Jejich shromažďování jim brání v normálním užívání obytných prostor. Dá se říci, že vlastně úplně každý postižený jedinec tímto syndromem má problémy v mezilidských vztazích, ale i v rodině V jejich okolí se nachází extrémní nepořádek, nejrůznější harampádí, ale i živořící či mrtvá zvířata, což samozřejmě obtěžuje sousedy. Na svém území si vytvářejí cestičky jako by v labyrintu.
Tento způsob života nemá prozatím samostatnou diagnózou a bývá vyhodnocován jako jeden z příznaků obsedantně kompulsivní poruchy a anakastické poruchy osobnosti. Nejčastěji se vyskytuje u osob nad 65 let a také se u některých většinou potvrdí, že zažili nějaké významné psychotrauma, jiní mají v anamnéze nápadné osobnostní rysy, někteří zase osobnostní poruchy.
