Nepřekonatelná a navíc odvážná sportovkyně Věra Čáslavská (†74) v úterý prohrála svůj boj s nemocí. Od loňského května bojovala se zákeřnou rakovinou slinivky břišní.
Čtyřnásobná mistryně světa ve sportovní gymnastice získala ve sportovních kláních sto čtyřiceti medailí, mezi kterými bylo sedm zlatých a čtyři stříbrné z olympiád. Nadaná gymnastka to neměla v životě jednoduché. Pocházela ze skromných poměrů. Vítězný únor 1948, přinesl rodině mnoho potíží. Tatínkovi byl znárodněn obchod a všem členům problémový kádrový původ. Nic však nezastavilo její maminku, aby pro své čtyři děti vyhledávala jen ty nejlepší učitele, které rozvíjeli jejich zájmy a nadání.
Věra Čáslavská navštěvovala baletní školu M. Aubrechtové. Přes krasobruslení a artistickou školu se našla, spíše byla nalezena v gymnastice samotnou Evou Bosákovou. Její talent byl nepřehlédnutelný, který sama posilovala neskutečnou dřinou. V roce 1958 se zúčastnila mistroství světa v Moskvě, bylo jí tehdy šestnáct let. V roce 1959 vybojovala svoji první zlatou medaili na mistroství Evropy v polském Krakově.
Pak přišly zákazy z politických, což s sebou přineslo zklamání, úzkost a deprese. Výkony nedosahovala na nominace, ale přišel zlom, kdy se rozhodla, že zabojuje, aby se mohla zúčastnit letních OH v Tokiu, kde triumfovala saltem „ultra C“. Nepodařilo se, přišel pád, přesto to nevzdala a sestavu dokončila, ale přesto získala tři zlaté za víceboj, přeskok a kladinu. Na mistroství světa v Sofii získala pět zlatých medailí, pak přišel neúspěch, ale Čáslavská znovu zmobilizovala své síly a v Amsterdamu v roce 1968 jako první historii ženské gymnastiky byla oceněna absolutní známkou 10,00.
Rok 1968 se pro stal osudovým, blížil se plánovaný konec její sportovní kariéry, avšak její podpis manifestu Dva tisíce slov svůj osud na velice dlouhou dobu zpečetila. V Mexiku uzavřela i sňatek s atletem Josefem Odložilem.
Po podpisu Dva tisíce slov nesměla do zahraničí a stala se z ní uklízečka. V roce 1971 byla dokonce vyloučena z řad členů ČSTV. Nesměla na veřejnost, ale ukázalo se, že je obchodním artiklem, byla totiž vyměněna za uhlí pro Kubu, přesněji, vyžádalo si ji Mexiko jako trenérku mládeže (1979-1981) a za to uvolnilo černé zlato pro komunistickou Kubu. Po návratu z Mexika ukončila rozvodem nefunkční manželství, trénovala gymnastky a čas šel dál… Psal se rok 1989 a Věra Čáslavská se ocitla ve víru politických změn. Stala se předsedkyní Československého olympijského výboru (1990-1992), pak Českého olympijského výboru. Byla i členkou Mezinárodního olympijského výboru (1995-2001).
Přišlo však období, které by nejraději ze svého života vymazala. Vše odstartovalo tragické úmrtí jejího bývalého manžela, za které byl odsouzen syn Martin, i když se s největší pravděpodobností jednalo o nešťastnou shodu náhod. Po udělení milosti prezidenta odsouzenému Martinovi bulvární novináři pořádali na Věru Čáslavskou nespravedlivý hon.
Po čase se vyčerpaná stáhla do ústraní, trpěla těžkými depresemi, které se jevily jako beznadějný stav. Měla jen pár dobrých přátel, se kterými jsme ji mohli potkávat na vybraných společenských akcích.
-lz-
