Magazín Elita

MARTIN MAXA SE VRÁTIL KE SVÉ STARÉ LÁSCE A CÍTÍ SE SVOBODNÝM…

MARTIN MAXA SE VRÁTIL KE SVÉ STARÉ LÁSCE A CÍTÍ SE SVOBODNÝM…

Zpěvák Martin Maxa se po letech vrátil k jedné ze svých velkých lásek, kterou je malování. Zhruba před dvaceti lety patřil mezi velice úspěšné malíře. Žádaným byl především v sousedním Německu, ale také v Americe.

„Výstavy jsem měl tehdy i několikrát ročně, ani jsem nestíhal malovat nové věci, takže mé obrazy na ně často zapůjčovali jejich sběratelé. Z tehdy namalovaných pláten mi zbylo vlastně pouze jedno, které bylo dárkem pro moji životní partnerku," zavzpomínal Martin na své úspěšné působení v oblasti výtvarného umění. Netají se ani tím, že jako malíř vydělal slušný balík. „Většina obrazů se zpravidla prodala již během vernisáží a na tehdejší dobu to byly skutečně velké peníze. Já jsem ale neušetřil nic. Jako bohém jsem maloval, žil i utrácel," směje se Martin.

Doba dozrála a Martin Maxa si zřídil ateliér a modelkou k prvnímu obrazu mu stála devítiletá dcera Ema. „Už nějaký ten pátek jsem se chtěl k malování vrátit. Teď mě ale postrčil fakt, že Emička roste jako z vody a já jsem ji chtěl zachytit dřív, než se z ní stane slečna," prozradil Martin zdroj své inspirace a dodal: „Rád vnáším do obrazů příběh a mystiku. Proto je kolem Emičky vesmír. Malá holčička na houpačce uprostřed ničeho a všeho zároveň." Kurátoři výtvarného umění se k obrazům Martina Maxy vyjadřují s respektem a v oblasti hyperrealistické malby jej označují za následovníka takových malířů, jako je Zdeněk Burian či Theodor Pištěk.

Než bude ovšem Martin moci uspořádat vernisáž, potrvá to nejméně dva roky. Maluje totiž velké formáty, ty nejmenší mají metr na sedmdesát, a při technice malby olejem na plátno vzniká jeden obraz minimálně měsíc. Zajímavostí je, že na rozdíl od většiny současných malířů si Martin Maxa nekupuje hotová plátna na rámu, která jsou rovnou připravená k malování, ale rámy si vlastnoručně stlouká, plátna sám šepsuje a napíná. A dokonce i některé speciální štětce si sám vyrábí z chlupů svého kocoura.

U malování si prý Martin odpočine od blázince jménem šoubyznys a naopak nabírá energii. O koncertní vystoupení sice nemá nouzi, ale dospěl prý do fáze, kdy dělá už jen to, co chce, ne to, co musí. „V tom je obrovská svoboda. A malování je pro mě opravdu něčím, co miluju. Taková ta stará láska, která nerezaví," pousmál se renesanční umělec, který by byl například za dob Leonarda da Vinciho bezpochyby malířskou megastar. Při pohledu na obraz Martinovy dcery lze totiž předpokládat, že leckterý panovník by chtěl mít od mistra Maxy z Litvínova vymalovanou nějakou tu kapličku nebo portrét...

Foto: Archiv M. Maxy

Fotogalerie
4411 4412

Další články z rubriky

Vlady Gryc: Hlava je pořád hlavou puberťáka, ale tělo mi začíná naznačovat, že je to jinak

Vlady Gryc: Hlava je pořád hlavou puberťáka, ale tělo mi začíná naznačovat, že je to jinak

Jana Posníková: Prý jsem komický typ, srdcem ale tíhnu k dramatickým rolím

Jana Posníková: Prý jsem komický typ, srdcem ale tíhnu k dramatickým rolím

Hitmaker Vítězslav Hádl: Měl jsem celoživotní štěstí

Hitmaker Vítězslav Hádl: Měl jsem celoživotní štěstí

Prenatální traumata nás mohou trápit celý život!

Prenatální traumata nás mohou trápit celý život!

Známé tváře i portréty fotogenických žen nabízí výstava fotografií Roberta Rohála

Známé tváře i portréty fotogenických žen nabízí výstava fotografií Roberta Rohála