HISTORIE KOLED A KOLEDOVÁNÍ

Koleda označuje původně jednoduché zpívané texty, které zpívaly děti o vánočních svátcích (také v den příchodu Tří králů, v den sv. Řehoře a o Velikonocích). Koledníci za zpívání obdrželi tzv. výslužku, kterou představovalo to, co bylo podáváno o a po štědrovečerní večeři. Dnes koleda označuje především písně s vánoční a často také s náboženskou tématikou.

Křesťanské vánoční koledy se objevují od 13. století a prvním z autorů je podle legendy svatý František z Assisi, který byl zakladatelem žebravého řádu františkánů. Oprávněně se mu připisuje také první sestavení betléma (jesliček).

Koleda je všeslovansky rozšířené slovo, pocházející původně z latinského calendae (první den v měsíci), přesto je původ slova velmi nejasný, neboť označuje také první lednové dny ve spojení se slunovratem. Ve středověku byly koledy šířeny napříč Evropou potulnými žáky účinkujícími v oblíbených vánočních hrách.

V Čechách je koledování doloženo již z předhusitského období. Jedna z nejrozšířenějších koled „Narodil se Kristus Pán“ vznikla z latinské duchovní písně „Ave hierarchie coelestis“ (Buď pozdraveno, kněžstvo nebeské).

Oblíbená vánoční píseň současnosti je zpívaná koleda „Tichá noc“. Tu zkomponoval Rakušan Franz Xaver Gruber, text napsal farář Josef Mohr z Oberndorfu a v němčině nese název „Stille Nacht“. Poprvé zazněla o Vánocích roku 1818.

Nejznámější koledy:

Narodil se Kristus Pán

Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se. Jenž prorokován jest, veselme se, ten na svět poslán jest, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se. Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzít Bůh na se, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.

Dej Bůh štěstí tomu domu

Dej Bůh štěstí tomu domu, my zpíváme, víme komu. Malému děťátku, Kristu jezulátku, dnes v Betlémě narozenému.   Já bych rád k betlému Já bych rád k betlému, k Ježíšku malému. Mám doma pěknou žežuličku a taky malou křepeličku, ty mu odvedu. Bude žežulička vyrážet Ježíška, u hlavičky jeho sedávat, vesele mu bude kukávat: ku-ku-ku, ku-ku-ku, zdráv budiž Ježíšku. Bude křepelička vyrážet Ježíška, u hlavičky jeho sedávat, pět peněz mu bude čítávat: pět peněz, pět peněz, zdráv budiž v nebi dnes.   Jak jsi krásné, neviňátko Jak jsi krásné, neviňátko, vprostřed bídy nebožátko! Před tebe padáme, dary své skládáme. Já ti nesu dvě kožičky, by zahřály tvé údičky, já zas trochu mlíčka, by kvetla tvá líčka. Já ti nesu veselého beránka ze stáda svého; s ním si můžeš hráti, libě žertovati. A co my Ti chudí dáme, darovati co nemáme. My Ti zazpíváme, pěkně zadudáme. Pastuškové mu zpívají zvuky dud se rozléhají. Slavně dudy dují, všichni prozpěvují.

 -red-