Někdo může namítnout, že jde o obyčejný koncert v řadě, ale v případě pražské kapely Precedens to nemůže být pravda. To si mnozí uvědomili i na nedávném koncertním vystoupení této skupiny v Přerově. Mysteriózní styl, který ji řadí k nejpozoruhodnějším hudebním akvizicím české scény, si drží už čtyři desetiletí. Může za to původní repertoár, který je dílem kapelníka Martina Němce. Je tomu tak i na prozatím posledním albu Odstíny černé.
Právě písně z posledního alba stejně nadčasové skladby z minulého období tvoří mix současných koncertů, které si drží magnetickou energie, emoční dosah a samozřejmě zájem hudbymilovného publika. Publika, které si nepotrpí na konvenčnost či na bezbřehou komerci. A i když je hudba Precedens postavena na rozmanitých melodií a razance, vše míří ke kumštu, který zasáhne. Vše drží pohromadě a stejně vždy na novém projektu něčím překvapí.
Také texty jsou o něčem a povznášejí rockový Precedens do smutku a krásy člověčenství, což si umí dobře představit i publikum této kapely. To není žádná lidová zábava, ale labyrint vášně, touhy i smutku, kterou umí tak dokonale vystihnout a vybásnit Martin Němec, a tak dokonale rozeznít hlas zpěvačky Daniely Langrové. Disponuje podmanivým kouzlem osobnosti a krásou s vyšším účelem, navíc má za sebou skvělé muzikanty.
O proč o Daniele Langrové neslyšíme častěji? Proč musíme snášet všechen ten odpad, kterým nás krmí rádia a další mainstreamová média? Daniela má jeden z nejúžasnějších hlasů, jaké kdy na hudební scéně zazněly a zaznívají. Sleduji ji od chvíle, kdy jsem narazil na její zpěv, a prostě se jí nemůžu nabažit. Každá skladba, která vznikla s dnes už kultovní kapelou Precedens, je potravou pro moje srdce a balzámem pro moje uši. Je to tak.
Robert Rohál
Foto: Robert Rohál a Milan Koplík
Fotogalerie
