Magazín Elita

Helena Vondráčková se na festivalu v Přerově vrátí do jazzového ráje

Helena Vondráčková se na festivalu v Přerově vrátí do jazzového ráje

Některé české pop zpěvačky mají jazz přímo v krvi. Byla to nejen Eva Pilarová, ale jsou to i Dasha a také Helena Vondráčková A právě posledně jmenovaná interpretka se představí na 40. ročníku Československého jazzového festivalu v Přerově. Její vystoupení proběhne ve čtvrtek 12. října a na pódiu Městského domů ji doprovodí kapela Charlie Band s hosty.

K jazzu měla Helena Vondráčková pochopitelně blízko, vždyť už jako dívka školou povinná poslouchala v rádiu americký jazz, ale hodně ji ovlivnil její otec, sám muzikant. Když na jaře roku 1964 vyhrála v pražské Lucerně soutěž Hledáme nové talenty, zabodovala právě interpretací dvou písní jazzového charakteru. Byly to Gershwinovy skladby Summertime a The Man I Love (Ten, koho ráda mám). Teprve až potom natočila Červenou řeku a nastoupila do divadla Rokoko, aby zahájila kariéru popové zpěvačky.

„Jazzovou hudbu miluji od mládí, vždy jsem ji ráda poslouchala a obdivovala zpěvačky Ellu Fitzgerald nebo Sarah Vaughan. A sama jsem si jazz zazpívala právě se Strýci a Luďkem Švábenským nejen v pražské Redutě,“ vzpomíná Helena Vondráčková.

Výlety do jazzového ráje

Prvotřídní jazzové zpívání prokazuje Helena Vondráčková na retrospektivním trojalbu Helena (nejen) o lásce Mezi jejími hity nechybí ani dva snímky z 12. ročníku Mezinárodního jazzového festivalu v Praze v roce 1978. Jsou to skladby Take the 'A' Train a Mr. Paganini, kdy ji doprovázel Orchestr Gustava Broma a kdy měla obrovský úspěch, ale i další dvě jazzové písně z televizního pořadu Vysílá studio M, kde ji doprovází trio klavíristy Karla Růžičky v písních Misty a Prázdný rám.

Skladby, které dokumentují zpěvaččiny výlety do jazzového ráje, potěší zejména její skalní příznivce. Tak jako tak Heleně Vondráčkové jazzové zpívání sluší, což je slyšet i v písních Noc a den nebo Je to málo dní. Pokud by třeba ještě někdy natočila jazzové standardy, anebo skladby, které lze označit jako pop jazz, mohlo by to znamenat v její kariéře další interesantní událost

Tady je vzpomínka Luďka Švábenského z roku 1997: „Jako ortodoxní jazzman jsem tuto muziku samozřejmě hustil i do Heleny. Chtěl jsem, aby ji zkusila zpívat. Zpočátku se bála, že jí to uškodí u posluchačů, kteří od ní chtěli především lyrický projev a stejně takový text. Nakonec si dala říct a zkusila to s jazzem. Byla to bomba! Když po poctivé dřině nazpívala Take the Train i se scatem, skladbu Charlie Parkera Donna Lee, Mr Paganini od Elly Fitzgeraldové nebo písničku Sir Duke od Stewie Wondera i se stepem, bylo vyhráno, a nejen u publika. Později jsme pak hostovali v Lucerně v jazzovém programu Orchestru Gustava Broma v rámci Mezinárodního jazzového festivalu, ale i v Redutě a Parnasu a jazzové skladby jsme zařazovali i na koncertech.”

Sama Helena Vondráčková přiznává, že jazzové zpívání pro ni bylo vždy jen příjemné vybočení ze středněproudého popu. Právě v mnoha nahrávkách ukázala, že jazz cítí a umí jej zpívat. Nejdřív vyšlo lehce jazzové laděné album Helena a Strýci (1974), čtyři roky se objevilo pop jazzové album Paprsky, které natočila s Jazz Q Martina Kratochvíla.

„Nemáme mnoho interpretů – a ani ve světovém měřítku jich moc není -, o nichž je možno říci, že mohou zpívat prakticky cokoliv. Helena Vondráčková jednou z nich je – má k tomu vysokou muzikálnost, neselhávající techniku, kterou je schopna aplikovat na různé žánrové oblasti, a v neposlední řadě i mimořádnou píli. Zde se pouští s razancí do interpretace rychlých skladeb, žádajících si deformaci tónu, vystihuje jazzrockovou lyriku s její typicky nostalgickou atmosférou, realizuje nejkrkolomnější vícehlasy a falzetové hvízdá na pomezí vrcholu dvoučárkované a spodní části tříčárkované oktávy,“ napsal v recenzi na album Paprsky Leo Jehne.

Holka do deště

„Myslím, že je dobrá jazzmanka. Když si poslechnete některé jazzové americké standardy, co nazpívala s pražskými big bandy nebo s orchestrem Gustava Broma, tak je to bezchybné. Když jsme s ní hráli jako Strýci, tak v Redutě vystřihla Donnu Lee od Charlieho Parkera způsobem, že jsme z toho byli všichni velmi odvázaní. Zkrátka, kdo umí, ten umí,“ řekl mi v jednom rozhovoru jazzový hudebník a někdejší člen kapely Strýci Josef Bažík Pavelka.

Na letošním ročníku Československého jazzové festivalu v Přerově by měly podle Charlieho Blažka zaznít v Helenině podání světové standardy jako Take the A Train, Fly Me To The Moon, The Girl From Ipanema nebo Night and Day a mnohé další.

„Máme jako kapela dobrou partu a Helena je a vždycky byla „holka do deště“, takže se nebojíme ani dlouhých přejezdů ani ponorkové nemoci. Navíc se většinou po práci v nahrávacích studiích těšíme mezi lidi. Helenu jsem osobně poznal na konci osmdesátých let na koncertech s tehdejším Tanečním a jazzovým orchestrem československého rozhlasu, kde jsem hrál jako novic, přičemž Helena tam pravidelně hostovala. V devadesátých letech jsme pravidelně vystupovali s orchestrem Golem. Spoustu času jsme strávili v nahrávacích studiích při vzniku alb v belgických studiích. Známe se dlouho a vycházíme spolu bezvadně," říká Charlie Blažek, jehož kapela Charlie Band doprovází Helenu Vondráčkovou už patnáct let.

Robert Rohál

Foto: Robert Rohál

Fotogalerie
18575 18576 18577 18578

Další články z rubriky

Divadlo Mír natáčí nový celovečerní film s názvem Srnky

Divadlo Mír natáčí nový celovečerní film s názvem Srnky

Bouřkový úplněk nabídne vhodný čas pro rituál splněných přání

Bouřkový úplněk nabídne vhodný čas pro rituál splněných přání

Berchtold zářil hvězdami, postaral se o to Orchestr Felixe Slováčka jr. se Štefanem Margitou

Berchtold zářil hvězdami, postaral se o to Orchestr Felixe Slováčka jr. se Štefanem Margitou

Stanislav Hložek se synem Matyášem to na soustředění Muže roku pořádně rozjeli

Stanislav Hložek se synem Matyášem to na soustředění Muže roku pořádně rozjeli

Český cukrář představil svou vlastní edici designových mís!

Český cukrář představil svou vlastní edici designových mís!