Většinu snů si po probuzení nepamatujeme. To, co se nám vybaví, je pouze povrchem příběhu, pod kterým leží latentní myšlenky. Jsou však často nepochopitelné, snad proto, aby nás příliš nemátly či neznepokojovaly. Vědci se domnívají, že kdyby se projevily v celé své působnosti, mohly by mít naprosto ničivé následky.
Je těžké proniknout do vlastních snů a myšlenkových procesů, protože je ovlivňuje nevědomí, kde se ukládá vše, co působí na naše smysly a bylo vytěsněno z vědomí. Dostávají se tam i podprahové vjemy. Nevědomí můžeme vnímat i jako nádobu, která obsahuje přání a fantazie, které si vytváří každý ve své mysli. Dá se říct, že je tam uklizeno vše, co nám nevyhovuje, nač nechceme myslet. Jsou tam uloženy také naše zážitky z dětství, které si už nepamatujeme. Jsou tam i traumata, ke kterým bychom se měli s odstupem času vracet, jinak se vmísí do současných procesů a právě ony mohou být příčinou děsivých snů, nepochopitelných strachů a duševních poruch.
Do nevědomí se díváme pravidelně a v podobě obrazů bez cenzury, které se nám znázorňují ve snech, ale často velmi chaoticky. Snovým symbolům i ději bychom měli věnovat pozornost, vždy nás totiž na něco upozorňují. Jsou to vrstevnaté vzpomínky, na které se nabalují takové ty životní aktuality, které se připojují ke zdánlivě podobným, vědomím nezpracovaným, informacím nebo opačně. Vždy myslete na to, že sny jsou motivačními podněty pro naše chování, proto jsou mimořádně cenné pro pochopení sebe sama a harmonický život.
Lenka Žáčková
