William Lubbeck (nar. 1920 a původně pojmenovaný Wilhelm) byl v roce 1939 povolán do německého wehrmachtu. V řadách 58. pěší divize podstoupil bojový křest při vpádu do Francie v roce 1940. Následující jaro byla jeho divize poslána na levé křídlo skupiny armád Sever při operaci Barbarossa – útoku na Sovětský svaz. V září 1943 si Lubbeck vysloužil Železný kříž první třídy a byl převelen do důstojnické školy v Drážďanech. V době, kdy se vrátil ke své jednotce, již skupina armád Sever ustupovala. Ve funkci velitele roty prošel mnoha neúprosnými ústupovými boji střídanými divokými protiútoky. V dubnu 1945 jeho rota uvízla v dopravní koloně a byla téměř zničena sovětským leteckým útokem. Lubbeck sám však válku přežil, odešel do zahraničí a po letech o svých zážitcích ve spolupráci s Davidem B. Hurtem vydal svědectví, které patří do zlatého fondu druhoválečných memoárů. Druhé české vydání je doplněno o rozsáhlou obrazovou přílohu tvořenou reprodukcemi unikátních dobových fotografií a dokumentů.
