Umění starých mistrů sklářů ještě nevymřelo, ale rozhodně je ve vážném ohrožení. Již se nepředává z otce na syna, jak tomu bylo dříve. Zejí prázdnotou i učebny, kde by se měli připravovat budoucí skláři na své povolání. O tom, že je to řemeslo krásné, ale také náročné jsem se přesvědčila na vlastní kůži při návštěvě tradiční české sklárny Ave Clara v Polevsku.
Na sklářském pódiu, to je to vyvýšené místo u pece, se to hemžilo chlapy různého věku i humoru, to co je však nerozdílně spojuje je, že své řemeslo opravdu umí. Přesvědčila jsem se, že zlaté české ručičky toto umění opravdu ovládají, ale kdo je jednou nahradí, když nových v oboru nepřibývá? Těžkou hlavu to dělá nejen sklářským mistrům, ale i majitelům Ave Clara.
Ruční tvarování skla na huti sice nezačíná jeho tavením, ale já ho jaksi vnímám až od tohoto procesu, tedy od momentu, kdy skláři nabírají roztavenou hmotu na píšťalu, pak ho formují a upravují nejrůznějšími pomůckami do základního tvaru. Vrcholem bylo pověstné foukání skla do formy skrze sklářskou píšťalu. Byl to přímo koncert pištců. Jednotlivé díly lustrů, které se zde vyrábí, jsou jeden jako druhý. Nečekaně jsem byla na scénu, jako na divadle, vyzvána i já. Dostala jsem příležitost ukázat světu, co ještě neviděl. Můj výtvor totiž, nejdříve připomínal žárovku a nakonec z toho byl obrovský pumlíč nepravidelných tvarů, ale nestyděla jsem se za něj, vždyť jsem se u toho také pěkně zapotila. Kupodivu jsem nesklidila výsměch, ale jen úsměvy s pochopením, že třeba to příště bude lepší.
Ave Clara se zaměřuje na produkty ze stříbroskla, foukaného skla ve formě nápojového stolního skla nebo vázoviny. Svůj sortiment pravidelně obohacuje o nové kolekce, originální umělecké plastiky, ploché sklo a předměty dle přání klientů. Oprávněně míří do těch nejvyšších designových pater nabídky pro velice náročné klienty. Ze sklárny Ave Clara pochází i Pražské Jezulátko vyrobené jako dar papeži Benediktu XIV., které mu bylo předáno v roce 2012 tehdejším kardinálem Dominikem Dukou.
-lz-
Fotogalerie
