Věznice Eastern State v Pensylvánii je místo plné záhad. Dokonce by se dalo říci, že cosi visí ve vzduchu, je tu atmosféra, která by se dala krájet. O tomto místě se traduje, že je to rejdiště duchů, chcete-li, že je to místo, kde je zanecháno nepřeberné množství otisků minulosti.
Ve věznici proběhlo už několik paranormálních šetření, která prozatím neprokázala, jaké síly se tu vyskytují a lákají svojí tajuplností odvážné návštěvníky do útrob historické budovy. Ti otrlí chtějí na vlastní oči zahlédnout hrozivé stíny pohybující se po chodbách, chtějí zaslechnout šílený smích, výkřiky či děsivé šeptání. Dodnes jsou některé části budovy úplně uzavřeny kvůli možnému působení zlých sil (nikdo prozatím nevyloučil jejich působení).
Věznice Eastern State byla postavena roku 1829 a zapsala se jako nejdražší budova do rozpočtu Pensylvánie a do paměti lidí, jako nejděsivější vězení na světě (ve své době). Ti, kteří se sem dostali, neměli téměř šanci se vrátit po propuštění do „normálního“ života, neboť místo plné nepopsatelné hrůzy opouštěli jako naprosté duševní trosky. Nesmělo se zde mluvit, komunikace byla považována za přestupek, který byl tvrdě trestán.
V budově bylo 1700 chovanců a řada z nich tu byla také léčena, protože při věznění duševně onemocněla. Zda to bylo z důvodu trýznění či pokusů prováděných na chovancích není zcela zřejmé, ale tresty typu šílencova židle, železný roubík či vodní lázeň se zapsaly snad samotnou krví do historie vězeňství.
Charles Dickens toto vězení jednou navštívil a byl prý naprosto zděšen tím, co tu pociťoval a viděl. Je hodno podotknout, že stěny vězení mu nebyly příliš vzdálené, protože jeho dětství bylo poznamenané chudobou a dluhy jeho otce, který byl dokonce pro dluhy uvězněn ve vězení pro dlužníky se ženou i dětmi, kde je mladistvý Dickens navštěvoval.
Vězení bylo uzavřeno až v roce 1971 a překvapivé pro úředníky bylo to, že celá řada vězňů se nechtěla odejít.
Uplatňované tresty, ze kterých někteří vězni zešíleli:
- Šílencova židle - chovanec byl připoután k židli tak, aby se nemohl vůbec hýbat. Bylo mu odepřeno jídlo a pití, až do té doby, dokud nezačal selhávat oběh v jejich těle.
- Vodní lázeň – byl obzvlášť krutý trest, kdy byl chovanec namočen do ledové vody a pak byl celou noc připoután ke zdi, a to v jakémkoli ročním období.
- Železný roubík byl trest smrtící, který spočíval v zachycení kovového límce k jazyku a důmyslně spojen s pažemi. Jeho zrůdnost spočívala v tom, že když se člověk pohnul, způsobovalo to trhání jazyka. Většina vězňů při tomto mučení zemřelo na vykrvácení.
Text: Lenka Žáčková
