Je vždy velice těžké se smířit se smrtí blízkých osob.  V době smiřování se snažíte si vybavit a uchovat to nejkrásnější, co jste zažili. Občas mysl dovolí nahlédnout do těch horších okamžiků v životě a v soužití, ale to jen většinou proto, aby sama zmírnila bolest, která po odchodu blízkých ještě dlouho zůstává. Ne jinak tomu bylo u Haliny Pawlowské, která se ještě učí žít s tím, že její manžel už nežije.  

Rozhodla se tedy napsat knihu o dlouhé a krásné lásce, ve které popisuje všechny hezké a podezřelé okamžiky, které se svým mužem za 37 let společného života prožila. Samotný křest zahájila sama autorka, která nejdříve žádala přátele, aby se utišili, aby mohla poděkovat svému muži za to, že byl. S intonací, kterou u HalinyPawlowské příliš neznáme, neboť v ní byla ukrytá skutečná bolest. Samotný křest zahájila se slovy: „Knížku jsem napsala jako záminku, abych mohla pozvat všechny lidi, které mám ráda. Chtěla bych, aby dnešní večer byl oslava mého muže, kterého většina lidí neznala, protože nechtěl být medializovaný. Často si lidi mysleli, že je jakousi paní Colombovou, že neexistuje, ale můj muž žil a žije furt v mém srdci,“ s  dojetím v hlase pronesla k přítomným a ještě dodala: „Nikdy jsem svému muži nepoděkovala za zázemí a jistotu, kterou mi dával.“

Knihu s názvem Pravda o mém muži pokřtil Jan Skopeček společně se Simonou Krainovou a Janem Rosákem, ale kmotry se staly všechny přítomné dlouholeté páry, tedy páry, které spolu žijí déle než dvacet let. Párům jednoznačně kraloval Jan Skopeček, který žije se svou ženou Věra Tichánkovou již 64 let.

Halina svého muže celý život před médii tajila, a když po krátké a dramatické nemoci zemřel, rozhodla se, že o něm napíše milostný román, aby na všechny tyto otázky odpověděla, ale především proto, aby si navždy uchovala hezké vzpomínky na společný život s ním. I přes velký zármutek napsala román lehkou rukou a zábavně. „Knížka Pravda o mém muži není deník ani kronika, je to román, kde pocity jsou opravdové, ale realita je změněná mou fantazií,“ přiblížila knihu autorka. Halina oživila svou hrdinku z filmu Díky za každé nové ráno, která  tentokrát svou pozornost nevěnuje svému otci, ale svému muži.

Kniha byla pokřtěna pivem, protože měl Haliny manžel jeho chuť velmi rád. „Se svým mužem jsem se seznámila na pěší túře Praha - Prčice. Asi 5km za Prahou mne zaujal hubený blonďák, který cinkal. Chvíli mi trvalo, než jsem cinkot identifikovala. Bylo to pět lahví piva, které si můj budoucí muž vzal na túru s sebou. Pivo měl můj muž moc rád a cinkot lahví s pivem mne provázel celý náš společný život," vzpomněla Halina na společné začátky.

Román měl velkolepý křest, který oslavili všichni Halinini blízcí, kteří jsou schopni dlouze a vášnivě milovat. Cíleně pozvala všechny své přátele a kamarády, kteří žijí v dlouholetých svazcích a téměř všichni její pozvání přijali.

Úvodní foto: Albatros Media a.s.

Foto a text: Lenka Žáčková

Fotogalerie