Ze svého dětství si někdo pamatuje kamarády, jiný tábor a prázdniny, někdo první lásku. V mých vzpomínkách dominuje několik výrazných chutí a vůní, které mne pak doprovázely celým životem. Jednou z nich je chuť a vůně šunky.
Jednou za měsíc jsme z venkova jezdili do Prahy, kde jsme navštěvovali babičku a dědu, který byl vyhlášeným hospodským ve známé restauraci Na Vlachovce.Návštěva měla vždy podobný rituál. Posadili jsme se ke stolu, děda ve fraku s krovkami a s inkoustovou tužkou za uchem „připlul“ po place a položil před nás talířky s tenkými plátky voňavé šunky, okurkou, máslem a čerstvým chlebem. Maminka namazala chleby máslem a já jsem na ně úhledně nakladl šunku a dozdobil okurkou nakrájenou na vějířky. Pak jsme se zakousli a nechali naplno vyniknout slastnou chuť této božské kombinace. Při placení jsme hráli hru, kdy jsem musel zkontrolovat účet a vždy jsem našel chybu, kterou mi děda schválně nachystal. Za odměnu jsme dostali balíček nakrájené šunky, kterou jsme cestou domů společně s bráchou plátek po plátku vkládali do úst a nechávali jí tam co nejdéle, a teprve až jsme z ní vysáli veškerou šťávu a chuť, pustili jsme rozmělněné sousto do žaludku.
Domů jsme pochopitelně nepřivezli nic. Léta plynula a mně ta chuť a vůně šunky z dětství nějak v paměti vymizela. Před pár lety jsem při svých gastronomických akcích dostal ke zpracování šunku, která mi již na první pohled učarovala. Ta vůně i chuť, to přeci znám! Poctivá chuť masa, žádné náhražky, které v posledních letech zaplavily náš trh. Děda odešel, ale vzpomínka na něj se mi zhmotnila s tímto soustem, na jehož počest volám - Ať žije pravá šunka LE&CO a všichni ti, kdo jí vyrábějí poctivě a srdcem!
Ivan Vodochodský
