Poslední veřejnosti přiblížené nestandardní události v pražském metru mi vedly k sepsání jakéhosi seznamu s krátkým vysvětlením, co vše se může skrývat v lidské osobnosti. Nejdříve vás ve zkratce provedu výčtem několika typů patologického chování a ve druhé části vás ve zkratce seznámím s nejčastějšími poruchami myšlení.
Většina projevů lidské psychiky je přímo závislá na biochemických změnách v mozku. Vědecké výzkumy dotýkající se lidského chování, které byly zaměřené na činnost mozku, ukázaly, že při duševních poruchách je porušen přenos nervového signálu v oblasti chemických spojení. Znamená to, že dochází k narušení přenosu signálu v mozku, kdy dojde k poruchám myšlení.
K biochemickým změnám v mozku dochází z několika důvodů, například:
- při poškození zárodečné buňky rodičů
- při procesu vzniku nádorových a jiných onemocnění
- po úrazu a intoxikacích (otravách)
- požívání návykových látek všeho druhu
Co označujeme jako patologické chování:
Adaptivní varianta
Jedinec se snaží své potíže kompenzovat a hledá uvolnění například díky alkoholu, drogám, kouření, ale i díky přejídání či dlouhodobému hladovění. K tomuto typu chování mívá dispozice.
Impulsivnost
Jedinec není schopen ovládat své reakce, které jsou rychlé až zbrklé, navenek energické, neadekvátní, často unáhlené. Nepozornost vede k vyšší chybovosti a k omylům, ale také k zapojování se do rizikových aktivit, které ohrožujících zdraví. Rozhodování bývá podmíněno často pod vlivem afektu.
Kompulzivnost
Jedinec je ovládán nutkavým chováním něco učinit, má potřebu opakovat některé aktivity bez ohledu na to, zda jsou prospěšné či nikoli. Tato nutkavá neovladatelnost stojí také za patologickým hráčstvím, posiluje návykovost a neodolatelnost k někomu či něčemu. Nikdy nehledí na důsledky svého chování!
Sklon k agresivitě a asociálnímu chování
Jedinec není schopen respektovat základní normy chování a společenskou morálku. Nemá snahu ani tendence své chyby napravovat. Odchylky chování jsou závažnějšího charakteru, sice nemívají charakter trestné činnosti, ale často dosahují její hranice.
Poruchy dynamiky myšlení
Zpomalené
Projevuje se útlumem, pomalým tempem, slovník je plochý, myšlenky bývají povrchní. Nejčastěji se vyskytuje při únavě či vyčerpání, při závažných tělesných onemocněních, intoxikacích, po pozření léků s tlumícím účinkem, při snížené vigilitě, organickém poškození mozku, zvláště při poruchách intelektu (mentální retardace, demence), při depresích, ale je to také projev Alzheimerovy choroby.
Zrychlené myšlení
Projevuje se jako protipól k útlumu myšlení, tedy zrychlením představ a asociací, které jsou povrchními, a to v různé intenzitě, kdy zesilovačem bývají emoce. Jedinci rychleji myslí a nejsou schopni se slovně vyjádřit. Slovní produkce přeskakuje naprosto nesouvisle a nelogicky z jednoho tématu na téma druhé. Vystupňovaná forma je myšlenkový trysk. Nejčastěji se vyskytuje při veselé náladě, v euforii, v počátečních stadiích některých intoxikací a u jedinců v mánii.
Poruchy struktury myšlení
Překotné myšlení
Projevuje se myšlenkovým tryskem, kdy je myšlení velice dynamické, ale postrádá svoji kvalitu. Nejčastěji se vyskytuje při radosti, ale také u psychotiků a u osob v mánii.
Zabíhavé myšlení
Projevuje se nepostihnutím smyslu v daný moment, je to neschopnost odlišit podstatné od nepodstatného, znamená to, že hlavní myšlenkový směr je přerušován a doplňován nepodstatnými myšlenkami. Jedinec se nedokáže spontánně vrátit k původní myšlence. Řeč je zatěžkána zbytečnými podrobnostmi. Nejčastěji se vyskytuje u jedinců s mozkovou disfunkcí a nedostatkem intelektových schopností, tedy u dětí, ve stáří (demence), při organickém poškození mozku jako je například epilepsie.
Roztržité myšlení
Jedinec se nedokáže dostatečně soustředit na určitý myšlenkový komplex, do kterého trvale jiný problémem či záležitost, což myšlení zaměstnává tak, že nedojde k soustředění. Slovní projev bývá podobný jako u překotného myšlení.
Ulpívavavé myšlení
Projevuje se „přešlapováním“ na jednom místě, setrváním na určitém myšlenkovém postu (představě) či postupu (pojmu či větě). V řečové produkci se stále opakují a zachovávají stále stejný výraz při různých otázkách. Zaznamenány jsou také případy, kdy jedinec opakuje stále stejnou část slova, hlásku, zvuk či tón. Nejčastěji se vyskytuje při únavě, snížené vigilitě, organickém postižení mozku (mentální retardace, demence) a u mozkových disfunkcí.
Myšlenkový záraz
Projevuje se náhlým zastavením myšlenkových pochodů. Nejčastěji se projevuje při vyčerpání, když se dostaví tréma a při duševních poruchách.
Nesouvislé myšlení
Projevuje se rozvolněním až rozpadem myšlenkových pochodů, chybí logika, úvaha a asociační vazby. Řeč není vázána obsahovým poutem (nesourodé věty). Myšlení je tzv. inkoherentní ve slovní produkci a nazývá se slovní salát. Myšlení může být zmatené či roztříštěné.
Zmatené myšlení
Jedinec se projevuje u obluzeného vědomí. Pozornost neplní svoji funkci, vjemy jsou nejasné a přechází v iluzi, emoce se střídají, soudnost je oploštělá. Vše se ve vědomí spojuje v nejasné a nesouvislé myšlenky bez pravidel a možnosti ovlivnění.
Roztříštěné myšlení
Jedincova řeč je poznamenána zánikem logické stavby vět, nelze je subjektivně pochopit. Věty na sebe nenavazují, nemají obsahovou souvislost. Asociace bývají rozvolněny. Nejčastěji se projevuje u schizoformních psychóz.
Nevýpravné myšlení
Nejčastěji se projevuje naprostou oploštělostí, „slovní chudobou“, bývá i emočně ochablé. Jedinec se nemůže dostat v myšlení dále, chceme-li, aby pokročil v myšlence či tématu, musíme mu pomoci otázkami, ale přes tuto pomoc má tendence se vracet ke svému původnímu tématu. Nejčastěji se vyskytuje při únavě, snížené vigilitě, organickém postižení mozku (mentální retardace, demence) a u mozkových disfunkcí.
Autistické myšlení
Jedinec se projevuje netečně s fantaziemi, imaginací, subjektivními prožitky (jedinec je vnímá jako objektivizovatelné) s chorobnými obsahy na základě nezpracovaných reálných podnětů a situací. Dá se charakterizovat jako snížený kontakt mezi subjektivním světem jedince a objektivní realitou. Směr určuje přání, které nevyužívá logiky ani zkušeností (zas a znovu…). Jeho příčinou může být i záliba, někdy obavy. Někdy se objevuje forma introvertovaného myšlení, které vyjadřuje ponoření se do vnitřního světa, ale kontakt s realitou je zachován. Nejčastěji se vyskytuje u schizoidních poruch osobnosti a u schizofrenních poruch.
Katathynní a holotymní myšlení
Projevuje se ovládáním předsudky, city, ale také osobní prestiží. Jedinci si často kladou šovinistické a nekritické cíle. Myšlení je zkreslené vlastní emotivitou, tedy nápady, asociacemi pod vlivem aktuální nálady, která má vliv na vnitřní prostor jedince. Nejčastěji se vyskytuje u zdravých jedinců pod vlivem emočně nabité situace, u poruch osobnosti, u adaptačních poruch a u stavů mánií a depresí.
Paranoidní myšlení
Jedinec s paranoidním myšlením se soustřeďuje na neutrální jevy a situace ve svém okolí a připisuje jim zvláštní význam ve vztahu k vlastní osobě. Nejčastěji se vyskytuje u poruch osobnosti, u schizofrenní poruchy a někdy u psychotiků.
Paralogické myšlení
Projevuje se povrchností, náhodným spojováním soudů a náhodných asociací. Má charakter formálnosti a pouhé vnější logičnosti, i když představuje narušení logické vazby myšlení. Při abstrahujícím myšlení jedinec vytrhává část určité skutečnosti a zasazuje ji do nepatřičného celku. Při aglutinujícím myšlení jedinec vytváří nové pojmy a skládá k sobě nepatřící pojmy a představy (nesrozumitelné pojmové útvary). Nejčastěji se vyskytuje jako typický znak u schizofrenních poruch.
Vtíravé myšlenky
Projevují se proti vůli jedince (obsedantně) v podobě chorobných nejistot a stálých pochybností. Nad vším (i maličkostmi) polemizují – filosofují, neustále se na něco táží. Zpravidla dominují bezvýznamné myšlenky, které se nedají nikterak zmírnit či zaplašit. Obdobou jsou obsese, které ovlivňují jednání jedince natolik, že pod jejich vlivem je nucen vykonávat často nesmyslné činnosti (např. mytí rukou, kontrolování vypnutého plynu apod.).
Ovládavé myšlení
Jedince opakovaně a delší čas obtěžuje konkrétní myšlenka, která převládá nad ostatními a ovlivňuje všechny myšlenkové procesy a jednání. Nejčastěji se vyskytuje u jedinců s poruchami osobnosti. Často se objevuje jako předvoj bludů, ale vyskytnout se může i u zdravých jedinců.
Konkrétní myšlenky
Projevují se nutkavou tendencí vždy jednat opačně.
Magické myšlení
Projevuje se tím, že jedinec všemu, co se okolo něj děje, přisuzuje tajemný význam či vliv nadpřirozených sil. Jedinec si vytváří individuální symboliku, která je často pro okolí nesrozumitelná. Často nezdravě věří pověrám. Nejčastěji se vyskytuje u schizoidních poruch.
Rezonérství
Též známé také jako plané mudrování. Jedinec polemizuje o bezvýznamných věcech, utápí se v neplodných úvahách a evidentních skutečnostech. Nejčastěji se vyskytuje u schizoidních poruch.
Bludy
Projevují se v podobě úsudkového sebeklamu. Dají se charakterizovat jako chorobně vzniklá mylná přesvědčení.
Bludy rozpoznáváme:
- Makrotické – jedinec vše přehání, myslí si, že je nejsilnější, nejchytřejší, vhodný obdivu. Často je přesvědčen o svém vznešeném původu.
- Mikrotické – jedinec se považuje za naprosto bezvýznamného jedince. Žije dle katastrofických scénářů, mívá neblahá tušení různé intenzity.
- Paranoidní – jedinec vše vztahuje ke své osobě, trvale trpí pocity, že je někým sledován, trvale někým ohrožován na zdraví, životě či nevěrou (žárlivci), je trvale okrádán a podváděn. Domnívá se, že je milován celebritou.
- Indukovaný – jedinec vnímá bludy na základě indukční vazby a je přesvědčený, že jakýkoli blud je pravdou, že se osobě, které naslouchá, opravdu dějí věci a procesy, které popisuje.
Zpracovala: Lenka Žáčková
