Zadluženost má paměť a závisí na zadluženosti z minulých let. Paměť je složený psychický proces zahrnující interakci společně s učením na základě zkušeností. Samuel (2002) ve své publikaci, kterou příznačně nazval Paměť, uvádí: „Výzkumníci se shodují, že paměť je proces uchovávání informace v živých organismech. Paměť i toho nejjednoduššího tvora není věcí náhody, ale je to velmi dobře organizovaný a komplikovaný systém, determinovaný hlavně geny a zkušenostmi.“
Dá se tedy obecně vyvodit, že vštěpování prvních informací v dětství v patologickém prostředí, jakým je pro tento případ zadlužená rodina, s největší pravděpodobností skutečně vytváří paměť dluhu v dětské paměti, respektive uchovává tuto vzpomínku na dluh. Vágnerová (2010) nahlíží na uchovávání minulých zkušeností jako na paměťový proces. V tomto smyslu je paměť jakýmsi základem vyvinuté duševní činnosti vůbec. Vše, co prostřednictvím smyslů vstupuje do naší mysli, všechny podněty a situace, kterým jsme vystaveni a ve kterých se ocitáme, jsou srovnávány s jejich pamětními stopami, což nám umožňuje rozpoznat význam těchto podnětů a situací. „Vybavování lze chápat jako proces dekódování informací, uložených v paměťovém modulu. Metapaměť, tj. soubor veškerých znalostí a zkušeností s paměťovými funkcemi, je důležitým regulačním mechanismem[1].“ Plháková (2007) uvádí: „Nejtrvalejšími obsahy autobiografické paměti jsou vzpomínky na osobní zážitky, které měly výrazný emocionální doprovod[2].“
Paměť dluhů může být i konstruktem předsudků, ale vyslovím-li tuto teorii, mám na mysli ten stav, který býval uváděn v životopisech a kádrových materiálech, například - pochází z chudé rodiny. V druhé rovině mám na mysli stav prolomení neveřejných informací o příslušném statusu jedince či rodiny, kdy bývá uváděno například: „Rodina žije ve špatných sociálních podmínkách“, také například, „rodina na obživu používá prostředky z trestné činnosti“. Prolomení tohoto druhu konkrétních informací může vytvořit konstrukci o tom, že dluhy jsou v rodině zakotveny po generace a může to tak skutečně být, a pak můžeme vyjádřit (odborně i laicky), že dluhy mají paměť. Připouštím, že tento můj závěr je velice zjednodušený, přesto se domnívám, že jde o téma, které by si zasloužilo samostatný kvantitativní i kvalitativní výzkum.
Dnes již v životopisech neuvádí žádný původ[3], ale stále existují druhy písemností, které se tímto statusem (stavem) musí či mohou zabývat. Mohou a někdy musí popisovat bez porušení zákona sociální postavení jedince i rodiny, ze které jedinec pochází, ba dokonce by se příslušníci dané profese vystavili porušení zákona, pokud by jej řádně a pravdivě nepopisovaly.
Mezi tyto písemnosti patří: znalecké posudky, obhajoby advokátů podezřelých a trestně stíhaných, ale také záznamy sociálního šetření v domácnosti rodiny[4], což mohou být kazuistiky, jiné zprávy z návštěvy v domácnosti, také zjišťování poměrů při žádosti o jakékoli sociální dávky vyplácené státem, avšak s výjimkou nárokových dávek, kterými je například starobní důchod, invalidní důchod, sirotčí důchod.
