Prokrastinací občas trpí každý z nás, ale chronická její forma může být příznakem vážné mentální poruchy. Chyrakterizuje je slabá vůle, minimální ambice, chovají se často kontraproduktivně, vytváří zbytečné průtahy a jsou pomalí, v některých případech enormně rychlí a nepřesní. Samotné odkládání vede k vyčerpání, které může jedince až paralyzovat. Úspěšný boj s prokrastinací se v něčem podobá boji se závislostmi. Praxe ukazuje, že není-li jedinec pevně odhodlán s ní skoncovat, nepodaří se mu to.
Tento typ lenosti je pouhým obranným mechanismem, který brzdí chorobnou úzkost spojenou s konkrétní aktivitou, která může vést až k depresivním stavům.
Největším jejím rizikem je frustrující pocit selhání, viny, stres a až úplná ztráta produktivity. Člověk má pocit, že je přetěžován úkoly, které jsou nad jeho možnosti a síly. Projevy jsou popisovány jako začarovaný prokrastinační kruh. Dlouhodobě stresovaný jedinec je významně ohrožen vznikem psychosomatických onemocnění.
Projevem tedy nejčastěji bývá v obecné rovině ztráta motivací, zhoršení studijních výsledků (pravděpodobněji u vysokoškoláků), klesající prosperita malých podniků, u zaměstnanců snížení pracovní efektivity a vždy dojde v důsledku k následným finančním ztrátám. Prokrastinace se stala zátěžovým fenoménem dnešní doby.
Online testy a svépomocné internetové aplikace nabízí například Centrum adiktologie Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK: poradna.adiktologie.cz
Prokrastinace je nejčastěji překládána do češtiny jako otálení, které má chorobný charakter s tendencí odkládat vybrané aktivity a nepříjemné povinností na pozdější dobu. Termín je přejatý z anglického procrastination, z latinského slova procrastinare, které je složeného z pro- (po) a crastinus (patřící zítřku).V češtině se můžeme setkat se slovními tvary: prokrastinace, prokrastinovat či prokrastinátor.
Foto: ilustrační
Text: Lenka Žáčková
