Jmelí (latinsky Viscum album) se zejména v Evropě a Severní Americe  přisuzuje léčivá čarodějná moc a tajuplnost. V mnoha tradicích je považováno za symbol míru, ochrany a štěstí.  Historicky je doloženo, že bylo vždy považováno za  symbol života a neodmyslitelně patřilo k pohanským obřadům.  Druidové byli přesvědčeni, že je to posvátná rostlina, která odhání každé zlo a kněží ho dokonce odřezávali ceremoniálně zlatými nožíky.

Čím více je na větvičce bílých bobulek, tím větší štěstí nás má čekat v novém roce. Také se věřilo, že lepivá semena mají moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví. Zvyk líbání se o Vánocích pod větvičkou jmelí k nám byl importován ze staré Anglie. Muž by měl za polibek s každou dívkou či ženu utrhnout jednu bílou bobulku. Poslední však musí ponechat do příštích Vánoc, aby dům neopustila láska.

Jmelí roste jako parazit na jedlích, borovicích i listnatých stromech, ze kterých získává vodu a živiny pomocí svých kořenů zvaných haustoria. Na hostitelském stromě vyrůstá ve tvaru koule. Květy jsou vcelku nenápadné, plody jsou bílé bobule, které jsou pro člověka toxické, ale z ptactva je nejvíce milují drozdi.

V lidovém léčitelství se jmelí používá k různým účelům, zejména má podporovat zdraví kardiovaskulárního systému i jako prostředek k regulaci krevního tlaku. Působí protizánětlivě, ale jeho účinnost je stále předmětem výzkumu. I když jmelí má i léčivé vlastnosti, je nutné k němu přistupovat s vědomím, že jde o jedovatou rostlinu. Při požití způsobuje závratě, vyvolává nevolnost, zvracení a může dojít i k vážným zdravotním problémům.