Zima je tady a s ní přišel i můj strach. Strach ze sněhu. Proč se dospělá osoba, dokonce s vysokoškolským titulem, bojí zmrzlé vody? Dobrá, strach není to správné slovo, ale obavy rozhodně mám. S hromadami sněhu se chodníky a silnice za pomocí soli promění na dokonalou past pro moje čtyřkolé přibližovadlo, tedy vozík.
Navzdory mnoha vtipným připomínkám, které mi při pohledu na bílého nepřítele nepřijdou zase tak vtipné, opravdu nemáme nic jako zimní gumy či dokonce řetězy. Na to výrobce nějak nemyslel. A tak i díky náhonu na zadní kola, která navíc řídí směr vozíku, se náš jindy pomocník stává neovladatelnými sáňkami. Zasněžené město je trenažér školy smyku a pevných nervů.
Vezmu-li v potaz průměrný počet obalovacích vrstev vozíčkáře v zimě, které výrazně zhoršují pohyb, vyjde mi, že bude lepší, když zůstanu doma. A asi tak přemýšlí většina vozíčkářů. Když je to ovšem možné, protože i lidé na vozíku chodí do školy a do práce. Překvapivě.:)
Zima s nadprůměrnými přívaly sněhu pár let zpátky pro mě znamenala téměř tři měsíce bílého vězení. Chodníky byly neuklizené, a když, tak byla odhrabaná cestička tak akorát pro dvě lidské, případně čtyři psí, nohy. A jezdit po silnici bylo krajně nebezpečné, protože krajnice byly plné odhrnutého a rozbředlého sněhu. Řidiči by zřejmě neocenili, kdyby v jejich pruhu jezdil šílený vozíčkář. Cesty, které nebylo možné odložit někam za blíže nespecifikované datum oblevy, mě tak vyšly poněkud dráž. Kam mě nemohl odvést táta, tam mě musela odvést některá organizace přepravující vozíčkáře. Jenže využít služeb těchto přeplněných a časově ne zrovna flexibilních organizací není vždy možné. A vůbec jsem radši, když jejich služby nepotřebuji. Pak je tu ještě taxi pro vozíčkáře – a jeho komerční sazby.
A tak teď trávím dost času sledováním předpovědí, dokonce i lidových pranostik a přemýšlím, jestli havrani skutečně ví, kdy přijde zima. Doufám, že letos moc sněhu nenapadne. A určitě v to nedoufám jen já – sníh ve městě způsobuje problémy řadě lidem. Pro mě už je to jen krásná kulisa na Vánoce.
Takže přeji všem krásné Vánoce, šťastný Nový rok a málo sněhu.
Jana Stárková
Novinářka na volném kolečku
