Vědci objevili u obyvatel Tibetu desítku zvláštních genů, které postrádají mnozí obyvatelé žijící v Centrální Asii i jinde ve světě. Tyto odlišné geny jim pravděpodobně umožňují bezproblémový život v řídkém vzduchu ve velkých nadmořských výškách. Průměrná nadmořská výška v zemi je 4900 metrů a genetické adaptace jim umožňují efektivněji využívat kyslík i při nízkém atmosférickém tlaku.
Vědci zkoumali vzorky DNA z krve 75 Tibeťanů žijících ve 4500 metrech nad mořem a srovnávali je s DNA 90 Číňanů a Japonců žijících v nízko položených oblastech. Tato srovnávací studie odhalila deset odlišných genů, které pravděpodobně Tibeťanům umožňují žít v oblastech, kde jiní lidé trpí výškovou nemocí a dalšími zdravotními potížemi, které mohou končit i smrtí.
Jedním z klíčových genů je EPAS označovaný jako „superatletický gen“. Pomáhá regulovat produkci hemoglobinu a zabraňuje nadměrné hustotě krve. Tibeťané nemají přetížené ledviny zbavováním se většího množství tekutin (výšková diuréza), netrpí ani trvalou hyperventilací, ani nezadržují dech (periodické dýchání), což je pro tak vysokou nadmořskou výšku charakteristické, snad pro každého, kdo není Tibeťan.
Tibeťané jsou domorodí obyvatelé Tibetu, jejichž původ je jedním velkým. Shoda nepanuje ani odkud přišli, ale nejčastěji se uvádí, že část jich přišla z východu a část ze severovýchodu a jejich vzájemná asimilace většinu národa řadí k mongoloidní rase.
Dle tibetské legendy jsou potomky opice a skalní nehezké démonky. Spolu počali šest potomků (šest opic), které jejich otec jednoho dne odvedl do lesa, kde je ponechal. Za tři roky se vrátil na ono místo, kde již žilo na pět set hladových opic, které se při jídle začaly proměňovat v lidské bytosti.
Lenka Žáčková
