V Šanově na Valašsku se už potřetí konalo kosení luky. Událost, která probíhá zhruba v polovině června, má v sobě víc než jen práci s kosou. Je to setkání lidí, kteří chtějí být spolu, kteří chtějí udržovat tradice a kteří vědí, že krajina žije právě díky lidské péči.
Kosení luky tu není jen zvyk, ale okamžik, kdy se propojují generace, zkušenosti i radost z toho, že se dělá něco skutečného, poctivého a zakořeněného v místní historii. Organizátoři říkají, že právě tady se nejlépe ukazuje síla folkloru a tradice. Vnímají, jak se na louce potkávají ti nejmladší s těmi nejstaršími, jak si předávají zkušenosti, učí se jeden od druhého a připomínají si hodnoty, které formovaly život jejich předků.
„V době, která je rychlá, digitální a často odtržená od přírody, je důležité nezapomínat na kořeny, ze kterých vyrůstáme. Doufáme, že tímto setkáním alespoň malou částí přispíváme k uchování tradic krásného a bohatého kraje,“ říkají v souladu Zbyněk Rusek a Michaela Mikesková.
Letos však louka dostala ještě jeden příběh navíc. Počasí si s organizátory pohrávalo celý týden, předpovědi se měnily každou chvíli a nálady s nimi. „Nikdo pořádně nespal, nikdo nevěděl, zda sečení vůbec proběhne. Propagace se odkládala, plány se přepisovaly, ale nakonec padlo rozhodnutí, že sobota bude dnem, kdy se louka pokosí. Ráno však přišel prudký déšť, dvůr se proměnil v bláto a předpovědi slibovaly mokrý den od rána do večera. Zůstalo jen doufání, že alespoň podvečerní program proběhne,“ vzpomíná Zbyněk.
A pak přišla devátá hodina. Michaela Mikesková vyšla před dům a z vysoké trávy se ozval hlas prvních nadšenců s kosami. Říkali, že budou sekat a zpívat, dokud se počasí neumoudří. „V tu chvíli bylo jasné, že akce se koná. Ne tak, jak byla naplánovaná, ale tak, jak si ji přála samotná louka. Lidé přicházeli, protože chtěli být součástí dne, který má smysl. Dívky střídaly kolovrátky s houslemi, hrálo se, zpívalo a sekalo o dušu až do večera. A počasí se nakonec slitovalo. Den byl krásný, dojemný a nezapomenutelný,“ popisuje Michaela.
I přes počáteční trápení s počasím byl program opravdu bohatý a žil vlastním životem. Výraznou roli sehrála Kosenka, společenství členů a příznivců, které spojuje zájem o ochranu přírody, krajiny, životního prostředí a péči o kulturní dědictví. Její činnost má ve Valašských Kloboukách dlouholetou tradici a je pevně zakořeněná v regionu jižního Valašska. Kosenku vedl tradičně Miroslav Janík, který je s touto činností spojený už mnoho let a jeho přítomnost dodává celé události pocit kontinuity, jistoty a hlubokého respektu k místnímu dědictví.
K jídlu se podávalo Maso z lúky, Peka byla připravena pod dohledem Jana Žáka, nechyběly dílničky, Abella workshopy ani stáneček 3D krámku. Přadlenky u kolovrátku hrály společně s kapelou Dokopyjan, vystoupil DFS Pitíňánek i dětský folklorní soubor ze Slovinska, Otroška folklorna skupina KUD Oton Županič Artiče. Teta Tereza přivedla poníka, kávu připravovalo Kusto kafe. Akci dále podpořily EX PRIVATA INDUSTRIA, značka pevně zakořeněná ve valašském regionu, i vinařství Vyskočil. Celé setkání se konalo pod záštitou hejtmana Zlínského kraje.
Letošní kosení luky v Šanově ukázalo, že ne všechno se dá naplánovat. Ale kde jsou dobří lidé, tam se dá pracovat s čímkoli. A právě díky nim byl tenhle den nádherný, silný a plný okamžiků, které se budou ještě dlouho vyprávět.
Fotogalerie
