Přestože moderní medicína nabízí stále lepší možnosti, jak mnoha onkologickým onemocněním předcházet nebo je zachytit v zárodku, velká část populace je nevyužívá. V rozhodující chvíli nás totiž často zastaví podvědomé mechanismy a obavy. Odpověď na to, co nás skutečně brzdí v prevenci a včasné léčbě, neleží jen v ordinacích, ale především v naší vlastní psychice.
Podle PhDr. Ing. Martina Pospíchala, Ph.D., předsedy psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP, začíná každé rozhodování o prevenci v hlavě jako série otázek, na které se těžko hledají jednoznačné odpovědi: Půjdu tam? Nechám se vyšetřit? Přestanu kouřit? „Ať už jde o vyšetření prostaty, mamografii nebo genetické testy, naše chování není čistě logické, ale ‚psycho‑logické‘ – ovlivněné emocemi a strachem z nejisté budoucnosti,“ vysvětluje odborník.
Zatímco strach často funguje jako motivace u primární prevence (strava, pohyb, ochrana před sluncem), u sekundární prevence – tedy screeningových programů, nás naopak odrazuje. Lidé se bojí negativních výsledků, samotného čekání i toho, že budou muset žít s vědomím rizika nebo upravit životní styl. Doktor Pospíchal popisuje typické bariéry z praxe: „Padesátiletý muž ví, že by měl jít na vyšetření prostaty, ale nechce se mu, co kdyby tam něco našli. Nebo mladá žena, jejíž maminka má dědičný Lynchův syndrom, by se měla nechat vyšetřit, ale bojí se výsledku, který by znamenal doživotní vědomí zvýšeného rizika určitých nádorů.“
Psychoonkologie, dynamicky se rozvíjející obor, pomáhá nejen lidem, kteří už onkologickým onemocněním procházejí. Nabízí také strategie těm, kteří se nechtějí nechat paralyzovat obavami v oblasti prevence. „Užitečné je například zkusit si představit vlastní situaci očima těch, u nichž byla nemoc odhalena až v pokročilém stadiu. Většina z nich říká: Kdybych měl možnost zjistit nemoc včas, neváhal bych ani minutu. V raných stádiích je možností výrazně více a průběh bývá méně náročný,“ doplňuje doktor Pospíchal, autor knihy Psychoonkologie a portálu www.psychoonkologie.cz.
Strach málem zvítězil nad šancí na život
U pana Leoše z Ivančic u Brna (nar. 1967) začala zásadní životní zkušenost na běžné kontrole po opakovaném zánětu průdušek. Jako kuřák dostal nabídku zapojit se do Programu časného záchytu rakoviny plic. Když mu následné CT vyšetření ukázalo nález, jeho první reakcí nebylo zděšení, ale odmítnutí operace. Třicet let pracoval jako svářeč a považoval nález za běžný následek povolání. „Myslel jsem, že se na plicích něco ukázalo jen kvůli tomu, že jsem třicet let svařoval. Dneska má nějaký flíček snad každý,“ vzpomíná.
Významnou roli hrála i silná averze k nemocnicím a strach z operace. Podle jeho manželky Marie stačilo, aby nemocnici viděl, a zásadně odmítal zákrok. Zlom nastal až po třech měsících, kdy kontrolní vyšetření ukázalo, že nádor vyrostl o další tři milimetry. Tehdy sehrála klíčovou roli právě jeho žena, která ho přesvědčila k operaci a následně ho podporovala v rehabilitaci. „Manželka mě nutila šlapat na rotopedu a cvičit. Nutí mě zkrátka žít,“ říká dnes s vděčností. A váhajícím vzkazuje: „Ať se nebojí a jdou na vyšetření. Zjistí to včas a může jim to zachránit život.“
Obavy z diagnózy i stigma „kuřácké nemoci“
Aby pacient vůbec dostal šanci na včasný záchyt, musí projít ordinací praktického lékaře. Ten nabízí vstup do programu lidem ve věku 55–74 let, kteří jsou současnými či bývalými silnými kuřáky. Praktický lékař doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D., potvrzuje, že realita je tvrdá: „Polovina oslovených pacientů účast odmítne. Bariérou jsou obavy z vyšetření, strach z nálezu a často i nechuť přestat kouřit.“
Obava, že screening automaticky vyžaduje okamžité ukončení kouření, je přitom zbytečná. Bc. Michaela Tůmová z organizace Hlas onkologických pacientů připomíná, že závislost je chronické onemocnění a relaps není selháním. „Pro zapojení do programu stačí snaha a postupné omezování. Pacientům nabízíme odbornou pomoc, která jejich motivaci i šanci na úspěch výrazně zvýší,“ říká. Organizace proto vytvořila průvodce Cesta pacienta od cigarety k abstinenci, který pomáhá jak zdravým kuřákům, tak lidem po diagnóze.
Bariérou bývá i stud kuřáků z toho, že se jim nedaří přestat. Organizace Šance pro plíce proto staví na pozitivní komunikaci. „V našich kampaních ukazují známé osobnosti, včetně kuřáků, že strach a stud jsou přirozené, ale lze je překonat. A upozorňujeme, že signály těla – kašel, zadýchávání – musí sledovat i nekuřáci. Nemoc si nevybírá. Sama jsem toho důkazem,“ říká zakladatelka Ilona Mančíková.
Moderní medicína jako opora
Základem screeningových programů je špičková diagnostika. Prof. MUDr. Milan Sova, Ph.D., přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy FN Brno, zdůrazňuje, že certifikovaná pracoviště nabízejí nejvyšší možnou kvalitu CT vyšetření. „Právě precizní diagnostika je silným argumentem, proč se o zdraví plic starat včas a nečekat na problémy,“ říká.
Plicní onkoložka MUDr. Michaela Heroutová z FN Brno připomíná, že časný záchyt zásadně zvyšuje šanci na uzdravení. Pětileté přežití u pacientů s karcinomem plic ve stadiu I dosahuje v ČR přibližně 65 %, u radikálně operovaných dokonce 70–85 %. „Vyšetření je rychlé, nebolestivé a může zachránit život,“ dodává.
I v pokročilejších stadiích nabízí současná medicína široké možnosti, cílenou léčbu, imunoterapii, chemoterapii, radioterapii či jejich kombinace. Ty mohou zpomalit postup nemoci, zmírnit příznaky a prodloužit aktivní život pacienta.
Důležitou roli hrají také koordinátoři onkologické péče, kteří pacienty provázejí systémem a pomáhají zrychlit diagnostiku i zahájení léčby. „Koordinátor je hlavním kontaktním bodem pacienta. Pomáhá mu neztratit se v systému a zároveň odlehčuje lékařům od části administrativy,“ vysvětluje Ing. Klára Vaňková z FN Bulovka.
