Umění Miroslava Krobota, který je už trvale zařazován mezi klasiky, je v tom, že dovede ve své pronikavosti satirického pohledu krutě, nemilosrdně, a přitom s vtipem a nadhledem odhalit pravý stav i neradostných věcí a skutečností. Současně tím poodkrývá dávná tajemství či staré křivdy. Takové nejsou jenom jeho filmy, ale i aktuální divadelní hra Bořiny za břehem, jejíž očekávaná premiéra proběhla na velké scéně Moravského divadla Olomouc v pátek 10. dubna.
Je atmosféricky jednotné, rytmicky vyvážené, navíc má výborné rozvržení prostoru, který skýtá to podstatné. Jednoduchá scéna s několika neměnnými kusy nábytku prozrazuje, že v inscenaci jde o něco víc než stěhování všelijakých interiérů. Podstatná je stavba příběhu, pozvolné odtajňování i životní příběh hrdinů a anti hrdinů, což tak obdivuhodně vystavěli na ploše dvou hodin právě Miroslav Krobot a Lubomír Smékal.
Ti dva jsou spolužáci od základky, přičemž už na gymnáziu začali společně tvořit. Tak jako tak bylo jejich prvním dílem film Díra u Hanušovic (2014), po němž následovaly filmy Kvarteto (2017) a Velká premiéra (2022). Jasně, nebyly to kasovní trháky, ale přiznám se, že já mám tuto jejich filmařinu hodně rád. Jednak se točí buď na venkově nebo v Olomouci, jednak tam nehrají ani filmoví krasavci či naše herečky, které jsou nalíčeny jako světové hvězdy a modelky, spíš jde o příběhy s notnou dávkou člověčiny.
V Moravském divadle Olomouc má za sebou tvůrčí tandem Krobot-Smékal už tři zářezy. Nejdřív to byla jejich dramatice díla Vladimíra Körnera Zánik samoty Berhof (2021), potom následovala takřka muzikální adaptace Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky, která byla uvedena pod názvem Liška B. (2024). Třetím projektem jsou nedávno premiérované Bořiny za břehem, což je jejich prvním původním dílem.
Už jenom samotný název inscenace je de facto slovní hříčkou, jejíž rozšifrování zavádí publikum do Zábřehu na Moravě, konkrétně za řekou Moravská Sázava, kde stojí vyhlášená hospůdka Bořiny. A právě tam se odehrává velká část hry, která byla inspirována osudy zábřežského rodáka, polárního cestovatele Jana Eskyma Welzla (1868 – 1948). Je to právě on, kdo propojuje příběh hlavních hrdinů a kdo určuje jejich směr.
Autoři vybudovali nervní atmosféru a bohatě využívají detaily, z nichž se tvořil záhadný řetězec. Inscenace perfektně graduje a má hutnou mysteriózní atmosféru, navíc neokorale poukazují na různé podoby zla a politické manipulace, což je v současné době na denním pořádku.
I díky hercům mají Bořiny za břehem co nabídnout. Jan Vrbacký (Hanes) se své senzitivní, a přitom akční role zhostil báječně, ale působivé a vizuálně zajímavé jsou i tři ženy, které představují Iva Kruntorádová (Lilly), Daniela Klevetová (Jane) a Kristína Jurková (Husky). Osvěžujícím a přesným prvkem v hereckém obsazení je každopádně Tomáš Krejčí (Johny), ale také Vendula Nováková, jejíž role apatické hospodské mě vyloženě bavila. Je to tak, není malých rolí.
Mimochodem, když jsem sledoval Jana Vrbackého a Ivu Kruntorádovou, což je mladá herecká posila olomoucké scény, tak mě napadlo, že bych rád viděl tuto dvojici coby Romea a Julii...
Ale zpět v Bořinám za břehem. Podle mého názoru jsou inscenací, která mě svou pozvolna uchvacovala a uchvacovala, až mě uchvátila. Proto bych ji rád viděl ještě jednou.
Robert Rohál
Foto MDO
Fotogalerie
