Jak vypadá lidský život, když ho zrychlíte? A co všechno se odehraje v okamžicích, které považujeme za obyčejné? Nová inscenace Radostný výlet v pražském Činoherním klubu nabízí odpověď, která působí překvapivě současně. Herec a režisér Ondřej Sokol tentokrát neobrací pozornost k velkým dramatům, ale k detailu k drobným situacím, v nichž se rozhoduje o všem podstatném. „Je tam spousta malých lidí, kteří nejsou schopni velkých věcí a velkých myšlenek, a přesto se musejí poprat se životem,“ říká.
Na jevišti se setkávají dvě jednoaktovky amerického dramatika Thorntona Wildera. Ačkoliv vznikly před téměř sto lety, jejich témata, rodina, čas a nenápadné momenty, které určují směr našich životů, působí až znepokojivě aktuálně.
Divadlo jako prostor imaginace
Sokol nevychází jen z výběru textu, ale i z úvahy o samotné podstatě divadla. V době, kdy vizuální svět zahlcuje publikum a technologie posouvají hranice možného, hledá to, co zůstává čistě lidské. „Jednou z věcí, která je zatím jenom naše, je imaginace. Člověk vidí něco a dokáže si za tím představit něco úplně jiného. Jestli stroje něco opravdu neumí, tak toto,“ říká. Právě na imaginaci inscenace stojí místo efektnosti pracuje s představivostí diváka a hereckou interpretací, která nechává prostor pro vlastní čtení příběhu.
Dvě hry, jeden život
Inscenace propojuje dvě krátké hry: Dlouhý štědrý večer a Radostný výlet do Trentonu a Camdenu. Každá nahlíží lidský život z jiného úhlu, dohromady však vytvářejí celek, který připomíná, jak rychle plyne čas a jak nenápadně se proměňují naše vztahy. V jedné sledujeme několik generací u štědrovečerního stolu, kde během několika desítek minut uplyne téměř celé století. Ve druhé se vydáváme na zdánlivě obyčejný rodinný výlet, který postupně odhaluje víc, než by si jeho účastníci přáli. „Když lidi nejsou šťastní, co jim to pomůže, když jsou bohatí?“ zaznívá v jedné z her a tahle jednoduchá otázka jako by shrnovala celé Wilderovo uvažování.
Herecký soubor jako základ
Na jevišti Činoherního klubu se představuje silné obsazení v čele s Lucií Žáčkovou, Julií Stejskalovou, Václavem Šandou, Jakubem Burýškem, Martinem Fingerem a Ondřejem Sokolem. Právě práce s herci je pro inscenaci klíčová – Wilderovy texty nestojí na velkých gestech, ale na přesnosti a schopnosti zachytit drobné proměny v čase, v tom, co se říká, i v tom, co zůstává nevysloveno.
Proč právě teď
Možná i proto Radostný výlet rezonuje dnes tak silně. V době, která je rychlá a zahlcená, připomíná hodnotu obyčejných okamžiků a to, že právě v nich se často odehrávají ty nejdůležitější věci. „Já bych chtěl, aby to byla inscenace, která vzbuzuje štěstí,“ říká Ondřej Sokol o díle, které neokázale mluví o zásadních tématech: o rodině, o plynutí času, o lidské nedokonalosti. A o tom, že i zdánlivě malý okamžik může změnit celý život.
Kdy a kde
A právě naživo má tenhle příběh největší sílu. Inscenace Radostný výlet měla v pražském Činoherním klubu premiéru 3. dubna 2026. Další reprízy jsou naplánovány v průběhu dubna, května a června, v divadelní sezóně 2026/27 pak opět od září. Více informací včetně vstupenek najdete na www.cinoherniklub.cz
Fotogalerie
