Bolest patří k nejdůležitějším signálům, které nám tělo vysílá. Varuje nás před nebezpečím, chrání před dalším poškozením a často nás přiměje vyhledat pomoc. I když ji většina z nás vnímá jako nepříjemný zážitek, její fungování je překvapivě komplexní a do značné míry fascinující. Když porozumíme tomu, jak bolest vzniká a proč ji cítíme, můžeme lépe zvládat zdravotní obtíže a výrazně zlepšit kvalitu života.
Bolest je subjektivní
Každý člověk vnímá bolest jinak. Záleží na genetice, psychickém stavu, minulých zkušenostech i prostředí. Proto je důležité, aby lékaři naslouchali pacientům a přistupovali k bolesti individuálně. Například stres a negativní emoce mohou bolest zesilovat, zatímco klidné prostředí a podpora ji mohou výrazně zmírnit.
Jak bolest vzniká
Bolest není jen fyzický pocit, je to složitý proces, který zahrnuje nervový systém, mozek i psychiku. Vědci ji často popisují pomocí takzvaného Loeserova modelu bolesti. Vychází z biopsychosociálního pohledu na bolest.
Profesor John D. Loeser byl specialistou na léčbu bolesti. Vycházel především z vlastních poznatků neurologie a anesteziologie. Patřil k průkopníkům biopsychosociálního modelu bolesti. Chápe ji jako výsledek interakce biologických, psychologických a sociálních faktorů. Dlouhodobě působil jako ředitel Centra pro léčbu bolesti na University of Washington v Seattlu. Pro hodnocení bolesti vytvořil tzv. Loeserovo a Turkovo členění, které rozlišuje čtyři vrstvy, které se navzájem ovlivňují.
- Nocicepce: Jde o proces, při kterém se aktivují receptory bolesti v místě poškození tkáně. Nociceptory reagují na teplo, tlak, chemické podněty či mechanické podráždění. Tato fáze může probíhat i bez toho, aby si člověk bolest uvědomoval.
- Senzoricko-percepční složka: Bolestivý podnět putuje nervovými drahami do mozku, kde je přesně určen jeho původ a charakter. Rozklíčí, zda jde o bolest ostrou, tupou, pálivou či tlakovou. Mozek zde vytváří vědomý prožitek bolesti, který ovlivňuje naše citlivost, pozornost, předchozí zkušenosti i situace, ve které se nacházíme.
- Afektivní složka: Jde o emoční reakci, bolest vždy doprovází emoce, kterými jsou: strach, úzkost nebo stres. Ty mohou bolest zesílit, ale i zmírnit. Tato vrstva, často označovaná jako utrpení, zásadně ovlivňuje, jak intenzivně bolest vnímáme a jak dobře ji snášíme.
- Behaviorální složka: Na bolest reagujeme i navenek: měníme pohyb, hledáme úlevu, bereme léky. Patří sem i grimasy, sténání či vyhýbání se aktivitám. Toto chování formují naše zkušenosti, prostředí i kulturní zvyklosti.
Celkový prožitek bolesti je tedy vzájemná dynamika biologických, psychických a sociálních faktorů. Výše popsaný model je základem moderního přístupu k léčbě chronické bolesti a pomáhá lépe porozumět tomu, proč dva lidé se stejným zraněním či onemocněním mohou bolest vnímat zcela odlišně.
Loeserův přístup znamenal výraznou změnu v tom, jak odborníci bolest chápou a interpretují. Dal mu nový rozměr rozšířený o sociální kontext, na který hleděl i skrze psychickou kondici. Jeho přístup je dnes běžně využíván v centrech pro léčbu chronické bolesti. Jeho model ovlivnil i mezinárodní klasifikace bolesti a duševních poruch. Pomohl změnit způsob, jakým lékaři i pacienti bolest chápou, hodnotí a léčí. Zasloužil se o rozvoj multidisciplinární léčby bolesti a o vznik teoretických konceptů, které popisují, jak bolest vnímáme.
Typ fyziologie bolesti podle rychlosti
Když se poraníte nebo dotknete něčeho horkého, tělo okamžitě vyšle varovný signál do mozku. Ten putuje po takzvaných spinotalamických drahách, což je rychlá komunikační „linka“ mezi tělem a mozkem. V thalamu (hrbol mezimozkový) a mozkové kůře se signál zpracuje a mozek rozhodne, jak bolest vnímáme, zda ji vůbec zaregistrujeme a jak na ni zareagujeme.
Spinotalamické dráhy si můžete představit jako datovou linku, která bleskově přenáší zprávy o tom, co se v těle děje. Jakmile dojde k poranění nebo kontaktu s horkem, tato „linka“ okamžitě doručí informaci do mozku, který ji vyhodnotí jako bolest či teplo. Díky tomu víte, že je potřeba reagovat.
Bolest se přenáší dvěma typy nervových vláken
- A-delta vlákna: Přenášejí ostrou, rychlou bolest, například při říznutí. Tato nervová vlákna s myelinovým „izolačním kabátkem“ umožňují rychlý přenos a bolest cítíme okamžitě.
- C vlákna: Zprostředkovávají pomalou, tupou bolest, typickou například při zánětu nebo po úrazu, kdy místo dlouho pobolívá. Nemají ochrannou myelinovou vrstvu, a proto jimi signál putuje pomaleji.
Jak bolest léčit
Aby byla léčba bolesti skutečně účinná, musí být komplexní a zohledňovat všechny její složky. Mnoho lidí začíná farmakologickou léčbou, tedy analgetiky (léky proti bolesti) nebo opioidy, které se používají především u akutní, silné bolesti a vždy se nasazují od nejnižších účinných dávek. Tyto dva typy neléčí zdravotní problém, pracují jen na potlačení bolesti. Další možností jsou protizánětlivé léky, ty už léčí konkrétní příčinu. U chronické bolesti se často přidávají také některé typy antidepresiv, které pomáhají ovlivnit vnímání bolesti na úrovni nervového systému.
Důležitou roli však hraje také nefarmakologická léčba, která zahrnuje fyzioterapii, psychoterapii, relaxační techniky a opomíjená by neměla být ani edukace pacienta, která pomáhá pochopit, jak bolest vzniká a jak ji lze ovlivnit. Nejlepších výsledků dosahuje multidisciplinární přístup, který propojuje medicínu, psychologii a rehabilitaci. Tento model umožňuje nahlížet na bolest z více úhlů a nabízí pacientům účinnější a dlouhodobější úlevu. Zbavit se chronické bolesti jen léky, speciální čajovou kúrou či jen rehabilitacemi nebo opakovaným sezením u psychoterapeuta nemůže být úspěšné.
Proč je důležité bolesti rozumět
Porozumění tomu, jak bolest vzniká a jak funguje, pomáhá nejen lékařům, ale i samotným pacientům. Díky tomu mohou lépe popsat své potíže, společně hledat účinnější způsoby léčby a předcházet tomu, aby se akutní bolest změnila v chronickou. Bolest není jen nepříjemný pocit, je to důležitý signál těla, který si zaslouží pozornost, respekt a odborné zacházení.
Lenka Žáčková
