Koleda původně označovala jednoduché zpívané texty, které děti přednášely o vánočních svátcích, ale také na svátek Tří králů, sv. Řehoře či o Velikonocích. Koledníci za zpívání dostávali tzv. výslužku, tedy to, co se podávalo během a po štědrovečerní večeři. Dnes se slovem koleda rozumí především písně s vánoční, často i náboženskou tematikou.
Křesťanské vánoční koledy se objevují od 13. století. Za jednoho z prvních autorů je podle legendy považován svatý František z Assisi, zakladatel žebravého řádu františkánů. Právem se mu připisuje také vytvoření prvního betléma.
Slovo koleda je rozšířené ve všech slovanských jazycích a pochází z latinského calendae (první den v měsíci). Jeho původ je však nejasný, protože označovalo i první lednové dny spojené se zimním slunovratem. Ve středověku se koledy šířily Evropou díky potulným žákům, kteří vystupovali v oblíbených vánočních hrách.
V Čechách je koledování doloženo už z předhusitské doby. Jedna z nejznámějších koled, „Narodil se Kristus Pán“, vznikla z latinské duchovní písně Ave hierarchie coelestis („Buď pozdraveno, kněžstvo nebeské“).
Mezi nejoblíbenější vánoční písně současnosti patří koleda „Tichá noc“. Hudbu složil Rakušan Franz Xaver Gruber, text napsal farář Josef Mohr z Oberndorfu. V němčině nese název Stille Nacht a poprvé zazněla o Vánocích roku 1818.
