Štědrost byla odedávna považována za znak bohatství. Koledy představují historickou stopu prastarého zvyku obdarovávání na Štědrý den. Samotné slovo koleda pochází z praslovanštiny a odtud přešlo do latiny jako calendae, označení pro první den v měsíci. Pohanští Slované tak nazývali slavnosti spojené se zimním slunovratem. Antropologové se shodují, že šlo o způsob, jak jednotlivci i celé rody veřejně projevovali svou prestiž, ta se tehdy měřila spíše štědrostí v čase zimních svátků než skutečným majetkem.
K veřejným projevům štědrosti patřily různé slavnosti, například indiánský potlač. Melanéská kula je podle francouzského etnologa Marcela Mausse rovněž formou koledy. Konala se v období zimního slunovratu, kdy zámožnější hospodáři dávali najevo své bohatství a velkorysost tím, že obdarovávali chudé a hladové. Ti pak každoročně v určený den obcházeli dům od domu a zpěvem si vyprošovali něco k snědku. V tento den se to nepovažovalo za žebrání. Mnohé koledy dokonce vyjadřují sebevědomí koledníků, kteří sice mají hlad, ale neztrácejí hrdost a bohatí mají příležitost získat si před Kristem zásluhy pro věčnost. Od pozdního středověku nosili koledníci vyřezávané jesličky s figurkami pastýřů, které často připomínaly samotné dárce, nebo je alespoň symbolizovaly.
Koleda však měla i lehce zastrašující tón:
„Jestliže nedáte, tedy uhlídáte, hrnce, mísy rozbijeme, co v polici máte.“
A jak poznamenal Jan z Holešova: „Kdo na Štědrý den nedá nikomu dar, do roka prý skončí v bídě.“
Lenka Žáčková
