Když jsem před pár dny odcházel z nového slovensko-českého filmu Nepela (2025), tak musím uznat, že to byl zážitek, jaký jsem v posledních týdnech v kině zažil či prožil. I když jde o debut režiséra Gregora Valentoviče, snímek, který mapuje krátký úsek ze života světově proslulého krasobruslaře Ondreje Nepely, je to mimořádný. Vůbec nejde o sportovní či životopisný film, přičemž je tam vše podstatné, co se týče osobnosti krasobruslaře, jeho kariéry i inkriminované doby, kdy se autentický příběh odehrává.
Film začíná v roce 1972, kdy se Ondrej Nepela vrací se zlatou medailí ze Zimních olympijských her v Sapporu. Právě tam dosáhl svého největšího sportovního úspěchu a stal se světově proslulou hvězdou. Doma však na něj čeká realita komunistického režimu. A i když má slíbeno, že může konečně zahájit kariéru špičkového krasobruslaře v lední revue Holiday on Ice, přesto to ještě nějakou dobu potrvá, že se jeho „venku“ vyplní. A i když se vše mu podaří, československá média o něm pak léta mlčí, ale to už je jen v závěrečných titulcích.
Tak jako tak má romantické drama s krasojízdou mnoho silných míst i nuancí, které evokují nejen jeho osobnost a charakter. Nepela není film o vítězstvích na ledě, ale o hledání rovnováhy mezi osobní svobodou a tlakem tehdejší společnosti, která nepřála jinakosti. Komorní a nenásilné vyobrazení příběhu, citlivá kamera Adama Suzina a totálně přesvědčivý výkon Josefa Trojana dávají příběhu lidskost, která přesahuje dobu svého děje. Nicméně působivou obžalobu totalitního systému na začátku normalizační éry ocení zejména publikum, které ví a zná.
Strhující herecký a také „taneční“ výkon na ledě Josefa Trojana (mimochodem jeho dablérem na ledě je při náročných kreacích slovenský krasobruslař Adam Hagara) je podpořen dokonale sladěnou souhrou všech zúčastněných. Ať už je to Zuzana Mauréry v roli trenérky Hildy Múdré, Antonie Formanová coby hvězdná krasobruslařka Hana Mašková, Nepelova životní kamarádka, nebo Tereza Smetanová v postavě Gabiky, ale i další konkrétní lidé té šílené doby – sportovní funkcionář Antonín Himl (v podání Adriana Jastrabana) nebo politik Peter Colotka (Milan Mikulčík).
Naprosto autentická je šedivá atmosféra první poloviny sedmdesátek, přičemž nechybí i několik vtipných scén, mám tím na mysli honičku s hlídačem hřbitova nebo „bitvu“ v cukrárně. Ostatně působivá je i scéna v pražském klubu, kde se objeví i Eva Pilarová a zazní její hit Rekviem. Stejně tak jsem ocenil půvabný nápad, kdy se v závěru filmu děj zastaví a divák je vnořen do Nepelových snů či představ.
A o čem tedy film Gregora Valentoviče je? Podle mého o talentu, síle osobnosti a charakteru, což může natočit jen režisér, který už něco umí, napíše si scénář, obklopí se stejně talentovanými a zapálenými spolutvůrci a zároveň si plní sny. Díky všem zainteresovaným tvůrcům za tento pozoruhodný film! Tak jako tak jsem zvědavý na druhý celovečerní film o Nepelovi, který by měl přijít do kin v únoru 2026 pod názvem On…
Robert Rohál
Foto CinemArt
Fotogalerie
