Výrazné solitéry slovenské výtvarné poválečné scény, životní partneři i spolupracovníci z jednoho uměleckého ateliéru: akademická malířka Agnesa Sigetová a akademický sochař Pavol Tóth. Jejich originální, nezávislá a unikátní díla budou poprvé společně prezentována v České republice. Jedinečnou expozici hostí v září Hrad Litoměřice.
Od 12. do 30. září 2025 ožijí prostory Hradu Litoměřice výstavou AURA REBELA / Z ateliéru na Drotárskej, která vůbec poprvé v Čechách představí společně tvorbu dvou výjimečných osobností slovenského poválečného umění. Agneši Sigetové (1930–2004) zvané „Neša“ – malířky, kreslířky, ilustrátorky, autorky koláží i textilních objektů. A Pála Tótha (1928–1988) sochaře, malíře a grafika, jehož životním tématem byla žena jako věčný zdroj inspirace i věčný symbol krásy, síly i lidské křehkosti. Na tuto unikátní expozici zve veřejnost Vlado Siget s rodinou.
Sigetová a Tóth byli propojeni nejen osobně, ale i profesně – dva silné tvůrčí talenty, které sdílely společný ateliér na bratislavské Drotárské ulici. Ve „výtvarnické kolonii“, kde měli za sousedy řadu významných umělců. Vzájemně se respektovali, inspirovali a podporovali. Ačkoliv jejich cesty vedly k rozdílným výtvarným polohám, oba spojovala potřeba svobody, vnitřní nezávislosti, neochota podřizovat se konvencím.
AGNESA SIGETOVÁ
Její samota i vzdor
Narodila se 5. června 1939 na Slovensku, v malé vesnici Behynce v topoľčanském okrese. Od roku 1941 žila v Bratislavě, kde také 19. března 2004 zemřela. Studovala na Střední škole užitého výtvarnictví a poté na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, na oddělení krajinářského a figurálního malířství pod vedením prof. Dezidera Millyho a prof. Jána Želibského.
Neša byla nejen výtvarnicí, ale především výraznou osobností, jejíž tvorbu i životní dráhu poznamenaly dobové okolnosti. S nezlomnou vnitřní silou odmítala diktát trendů i komerčních tlaků. Když po roce 1971 musela omezit výstavní činnost, nacházela vyjádření v ilustracích knih, jimž opět dokázala vtisknout osobní ráz a originalitu. Vystavovat znovu začala až v 90. letech. Na sebe i svá díla byla velmi náročná. Když s obrazem nebyla spokojená, neváhala jej dokonce zničit, spálit. Co zůstalo, nese pečeť čistoty a opravdovosti.
Z dětství poznamenaného častými tresty si nesla hlavně pocit samoty, který se hluboce otiskl do její tvorby. Kresby zamřížovaných oken, ryb v akváriu, postav žen s ptáky či opakující se motiv Ikarova pádu symbolizují touhu po svobodě i vnitřní vzdor. Sama říkala: „Obraz je zázrak, kousek neznámého světa, který nás posouvá do nových galaxií.“ A byť ji fascinovaly barvy, jejím obrazům často dominuje melancholie šedi: „Miluji barvy, barevný svět, ale když smícháte všechny barvy dohromady, dostanete šedou.“
Umění jako zázrak a nadčasová výpověď
Byla mistryní kresby – její skici a fragmenty mají vlastní atmosféru a hodnotu samostatného díla. V jejích pracích se střetávají surrealistické ozvuky, existenciální prázdnota, groteskní úšklebek i rozprávkový boj dobra a zla. Tato díla jsou dnes uložena v mnoha galeriích a soukromých sbírkách a stále dokazují, že hledala nové výrazové možnosti a nebála se experimentu. Pro návštěvníky jejích výstav platí totéž, co pro ni samotnou: obraz není jen vizuální sdělení, ale zázrak a svoboda.
PÁL TÓTH
Žena jako inspirace i symbol věčnosti
Slovenský sochař, malíř a grafik patřil k první generaci sdružené kolem skupiny Galandovci, která na přelomu 50. a 60. let představovala zásadní obrat v československém umění. Její členové odmítli socialistický realismus a přinesli novou figuraci a osobní svobodu projevu. Tóth, který byl po studiích na Vysoké škole výtvarných umění jedním ze zakládajících členů skupiny Mikuláše Galanda tento odkaz dál rozvíjel.
Středobodem jeho umění byla vždy žena. Jeho díla, od raných portrétů mladých žen po celofigurální sochy, vycházela z expresivní formy nové figurace a často odrážela, podobně jako díla Sigetové, osamělost člověka. Vícefigurální kompozice vytvářel pouze při zobrazení mileneckých či mateřských vztahů. Inspiraci hledal u H. Moora či u archaických kultur, příkladem může být Věstonická venuše.
Tóthovy sochy jsou charakteristické zjednodušenými, lyricky pojatými tvary, v nichž se střetává jemná abstrakce s emotivní silou. Deformace jako významotvorný prvek pak dodává jeho dílům osobitý výraz i emocionální působivost.
Díla Pála Tótha dodnes zdobí parky, vstupní haly významných budov, najdete je v galeriích po celém Slovensku. A stejně tak na aukcích stále budí zájem sběratelů.
Výstava AURA REBELA – Z ateliéru na Drotárskej
Výstava děl Agneši Sigetové a Pála Tótha
12.–30. září 2025, Hrad Litoměřice, Tyršovo náměstí 68
Partneři projektu: Vinařství HUTÁR, SOS výživné nadační fond, nadační fond
Kontakt pro média: Ing. Dionýz Hutár, vino@vinarstvihutar.cz
Více informací na: www.vinarstvihutar.cz/vystava
Link na fotografie: www.uschovna.cz/zasilka/TNUPBX9D2S8KBNKJ-7UA
Fotogalerie
