I když jsem o valašském písničkáři, jehož jméno zní Pavel Tabásek, uslyšel jen to nejlepší, přece jenom jsem si nenechal ujít jeho hodinový recitál. Zahrál totiž jako jeden z účastníků devátého ročníku hudebního festivalu Zdounecké arkády – a měl samozřejmě úspěch. Byl moc dobrý jednak tím, že hraje jen své vlastní písničky, jednak tím, že je sympatický a přirozený. Navíc se mu hrálo určitě příjemně – jak jinak když přišlo skvělé publikum, festival se odehrával na nádvoří romantického zámku ve Zdounkách a i srpnové počasí bylo přímo ukázkové
Jak už jsem napsal v úvodu, tak Pavel Tabásek mě jednoznačně zaujal. Svým sympatickým vystupováním a hlavně tvorbou, která mě zasáhla. Magickým realismem, ale i slovníkem, který je sice vyloženě „člověčí“, ale nechybí mu poetika a kouzlo jedinečnosti. Jeho příběhy, respektive texty jsou autenticky živé, a přitom nepoužívají fráze, banality nebo vatu. V prostředí zdouneckého zámku zazpíval ale sám, i když často vystupuje i s Partyjou, což je jeho kapela.
To jsem si uvědomil i při poslechu jeho CD „Do vlastních rukou“, které jsem si pořídil právě na festivalu ve Zdounkách. Nabízí čtrnáct písniček jako lusk a přináší zvonivé kouzlo stejně jako mužný hlas, který utvrzuje posluchače v napětí, a to od první do poslední písničky. Je v tom cítit krása, vtip i nadhled a také náhled na život takový jaký je a milovat ho.
Pavel Tabásek zpívá nejen o Červeném víně či o erotických touhách (Koziska, Ženy), také o všedních a svátečních dnech (4:25, Pátek, Paní a pán, Zavřeli jsme hospodu, Terezka), ale třeba i o tom, když mají mladí malého synka a ten ji nedá spát ve dne v noci (Kazišuk). Na sólovém alba „Do vlastních rukou“ jsou opět výhradně písničky protagonisty, který se na nahrávce doprovází na kytaru a mandolíny a spolu s Endym Moomem (klávesy, basa, kytary, zpěv, mix a masterring) je tvůrcem aranží. Dále se na nahrávaní podíleli ještě Natálie Kozubíková (zpěv) a Radek Postava (housle). Díky této konstelaci mají rozmanité melodie razanci, odpich i potřebné nálady a nuance. Řekl bych, že jde o krásu s vyšším účelem.
PAVEL TABÁSEK SÁM I S PARTYJOU
Pavel Tabásek se vlastním jménem jmenuje Pavel Kovář. Říká však: „Kovářů je v tisícihlavé dědině Jasenná, kde jsem se narodil, okolo šedesáti. Je tedy celkem logické, že lidé tento problém vyřešili jako jinde – přezdívkou. Já jsem k Tabáskovi přišel z předešlých generací – zřejmě od prapraděda. Prý v dobách Rakouska-Uherska, kdy kvetl obchod s pašovaným tabákem, byl v chalupě u mých předků takový záchytný bod pro šverce – lidi, kteří chodili přes hranice pěšky mimo oficiální přechody. Ti údajně věděli, že zde mohou přespat, dostanou najíst a že přes domácí snad mohou i prodávat po dědině svoje zboží. Nevím, jak dlouho tato spolupráce trvala, ale jisté je, že přezdívka Tabásek k mému rodu od těch dob patří.“
První mezník hudební tvorby se stal kolem roku 1984, kdy náctiletý Pavel Tabásek koupil od staršího bráchy za nehorázných 25 Kč svých prvních 10 akordů načmáraných na papíře, na kterém byl zrovna i zákaz zkoušet tyto akordy na jeho kytaru…
A tak se začal na kytaru nejen učit, ale i psát vlastní písničky, zatím jen do šuplíku. To změnila po několika letech (1990) až jeho současná žena Jitka, se kterou se seznámil právě díky kytaře a která ho povzbudila slovy „Proč to nezkusíš zahrát někde lidem? Mně se zdá prostě dobré.“
Pavel ji poslechl a začal zvolna koncertovat. V rozletu jej ale na čas zastavila stavba rodinné dřevěnice, během které měl ale spoustu času na přemýšlení, co s muzikou dál. Když měl v roce 2003 hotovo (dřevěnici), začal se rozhlížet kolem (po spoluhráčích). Tento moment můžeme považovat za počátek hudebního uskupení.
Ve zkušebně se začali potkávat Pavel, bubeník Michal Baran, baskytarista Marek Bogar a klávesista Honza Ondrušek. Nastalo klasické období začínající kapely, střídání na hráčských postech, a hlavně tvorba autorských písní a jejich aranžování. Jako stabilní sestava se nakonec ustálí složení Pavel Tabásek (kytary, zpěv), Honza Ondrušek (klávesy, zpěv), Marek Bogar (basa, zpěv) a Libor Jandík (bicí). Kapela z valašské Jasenné začala používat název Tabásek & Partyja a začala koncertovat, přičemž styl kapely se dal označit jako folkrock, v textech zaznívá valašština.
První vystoupení Pavla Tabáska, coby folkového písničkáře, proběhlo v roce 2011 v Náměšti na Hané na festivalu Zahrada. Hned napoprvé z toho bylo 2. místo mezi písničkáři V dalším roce potvrdil novopečený písničkář toto umístění jak účastí v národním finále autorské Porty v Ústí nad Labem a interpretační Portě v Řevnicích, tak hlavně ziskem písničkářského Krtka v soutěži Zahrádka písničkářů v Jindřichově Hradci.
Koncertů, přehlídek a festivalů si Pavel Tabásek a spol. užívá dodnes. Na hlavním podiu festivalu Zahrada v Náměšti na Hané měla Partyja ohromný úspěch, aby vzápětí přišlo pozvání do rádia Proglas a českým éterem se rozezněla jejich první píseň. Skupina natočila první CD „Chci zas cítit léto“ (2009), ale vrchol přichází, až když v radiu Samson třikrát vyhrají hitparádu s písní O ženách blues. Po šesti letech, přicházejí Tabásek & partyja s dalším albem „Můžeme plout“.
„Každá kapela prochází během svého vývoje různými stádii,“ říká Pavel Tabásek. „V jednom z nich si uvědomí, že má nastřádáno dost hudebního materiálu, který je dostatečně prověřený koncertním hraním a je přirozené, že má touhu tento stav zachytit, zaznamenat. Každé album pak zachycuje stav jejich muzikantského umu, mysli, ducha, celkového vnímání světa okolo… Stejně tak jako v minulých letech jsme cítili, že nastala ta správná doba. Za své písně ručíme životem, nejsou to věci napsané od stolu, ale záznam našich prožitků, příběhů a nálad.“
Robert Rohál
Foto: Robert Rohál a archiv
Fotogalerie
