Ojedinělou komentovanou prohlídku na zámku v Bílovci chystá na středu 30. července známá česká malířka, sochařka, designérka, kurátorka a galeristka Rosana De Montfort. Jednak má se zámkem mnoho společného a zná nejen jeho historii, jednak má dar vyprávět a umí zaujmout. Dostaveníčko s Rosanou De Montfort slibuje krásu s vyšším účelem.
Jsi mimořádná malířka, která měla a má výstavy všude možná, ale stejně mám pocit, že i v tom zámku v Bílovci jsi takřka „pečená vařená“. To je tvůj zámek? Nejsi náhodou poslední komtesa?
Je to tak, že zámek je srdcovka, která zrála už od roku 1995. To třeba neví ani sám pan kastelán, ale už tenkrát jsem snila od toho zámku držet v ruce klíče a projít se jím třeba v noci, když všichni spí. Zámek je vskutku obrovský, docela neklidný. Prohání se v něm zvuky a hlasy, jako rezonance z jiných míst, zní to strašidelně, a já se ráda bojím. Takže s těma klíči to přišlo až po třiceti letech. Není to ale nějaká pohádka, je to obrovská zodpovědnost vůči Eduardu Valešovi, který pro ten zámek dýchá a svěřil mi patronát nad několika našimi společnými projekty a Galerií MORITZ, zač jsem mu vděčná. Není lehké si získat důvěru zapáleného historika, zámek je jeho život.
Pečená vařená tu jsem, jelikož je Bílovec nyní můj domov, ve kterém si dělám vzpomínky. Jsem vlastně po skoro třiceti letech poprvé někde opravdu „doma“.
Už jsem slyšel i o galerii někdejších zámeckých majitelů, které jsi vymalovala právě ty…
Je to nekonečný projekt, na kterém budu zřejmě pracovat až do smrti. Chtěla bych kastelánovi pomoci vytvořit nezapomenutelné místo pro místní i z daleka. Zámecká obrazárna se bude rozrůstat pomalu, ale už teď je v ní na 30 maleb podle studií a předloh, který pan kastelán dával několik let do kupy. Jako projekt jsme ji zaregistrovali do Guinessovy knihy rekordů a nyní čekáme na vyjádření.
Jak dlouho a proč vlastně se zámkem spolupracuješ?
Začala jsem v roce 2018, kdy jsem poprvé vystavovala v rámci festivalu Parcon. Potom jsem měla tu čest mít svá díla umístěna v komnatách historické expozice a v roce 2020 jsme rekonstruovali sál, kde je dnes Galerie MORITZ. Tam nyní visí má výstava velkoplošných děl DEPOZITÁŘ XXL.
A proč? No to bude o tom, že jsem kdysi stála pod tím obrovským zdivem a snila o tom, že tam lítám v noci s kakaem v ruce skrze chodby… Já nevím, co mám furt s tím kakaem, ale dělám to i u nás na statku. Prostě ráda blbnu v pyžamu v nočních starých budovách, asi mám nějakou hororovou fetiš (smích).
Chápu, každý má své vášně... O čem všem bude tvá středeční komentovka?
Chtěla bych lidem ukázat práce, které se zrodily za poslední půlrok a povyprávět o změnách a tajných významech. Technicky nyní spěji někam trochu jinam a bude to zajímavé sledovat trajektorii toho vývoje. Budu také hovořit o geometrii v obrazech a tajných symbolech, kde bych chtěla návštěvníkům ukázat proč jsem propadla baroknímu slohu a kde jsem si všimla zvláštních znamení cechovních dílen, zednářských lóží a různých tajných společenství. Připravuji nyní materiál pro knížku o své tvorbě, kde bych se tomuto faktoru chtěla věnovat hlouběji.
Také bych chtěla zámek ozdobit obrazy, které se ještě nikdy spolu nesešly, a tím, že jsou nyní všechny na zámku v Bílovci, byla by škoda je neukázat pohromadě.
Návštěvníky vezmu i do druhého patra, kde jim ukážu rozsáhlý projekt Zámecké obrazárny, kterou jsme s kastelánem, Eduardem Valešem, připravili. Chtěla bych návštěvníkům popovídat o nástrahách při replikování, ať jsou to barvy či patinování a rámování. Následně navštívíme i zámecké komnaty, kde popovídám o 2,5 m vysokém obrazu Blahoslaveného Česlava a dalších.
Pro návštěvníky si připravíme i malé občerstvení pro případ, že by pršelo a Coolna - kavárna a čajovna sídlící na nádvoří měla zavřeno. Jinak dělají super drinky a kávičky, budu doufat, že se předpověď zlepší.
A tvoje pracovně-tvůrčí plány na podzim a dál?
Tento rok je velmi náročný, neboť se s manželem nacházíme ve velkém zápřahu mezi dvěma stavebními projekty, a to stavbou kulturního centra Pavilon v Bílovci a obřím projektem rekonstrukce Galerie a vzdělávacího centra DE MONTFORT v centru města Nový Jičín (říkáme jí pracovně DM1). Stalo se to tak, že se administrativně na úřadech jeden projekt protáhl a setkal se s druhým. Nebudeme si kvůli tomu ale rvát vlasy, prostě zatneme půlky a zvládneme to. KC Pavilon je taková spíše hračka. Díky tomu, že je nemovitost naše, nemusíme s dokončením pospíchat.
To se nedá říci o Galerii DE MONTFORT, je to totiž nemovitost města Nový Jičín a tam se utopí mnoho milionů, než to bude vypadat tak, jak si to všichni přejeme. Rekonstrukce je velmi rozsáhlá a po celkovém zásahu by to mělo vypadat jako starodávný luxusní hotel z filmu Agathy Christie. Moderních galerií je na světě mraky, řekli jsme si, že to uděláme úplně jinak: křišťálové lustry, zelený samet, štuk, dřevo a malé starobylé kusy nábytku Chippendale a Queen Anne. Osobně se těším nejvíce, až to bude hotovo a já tam v noci budu poletovat tajně po tmě v pyžamu s kakaem v ruce a koukat skrze tu nekonečnou řadu výkladců do noční ulice. Bože, já jsem šílenec…
Co se týče programu, máme již naplánované nějaké spolupráce se zajímavými umělci, ale o tom bych raději povyprávěla, až budou viset ty lustry. Zatím jsme tak někde v polovině, doufáme, že v září otevřeme. Pak bychom rádi uspořádali takový malý gala večer pro milovníky umění a budoucí partnery galerie i akademie.
A tvoje vlastní tvorba?
Ve tvorbě nyní přichází zlom a začínám pracovat na prvním velkém kousku nové éry, a to 3 x 4 metry velkém figurálním díle, kde se vracím k jisté ryzosti dávných let a snažím se zachytit vše trochu šťavnatěji, uctít trochu více kresbu, lazury a kombinovanou techniku. Uvidíme, jak mi to půjde, ke konci roku začnu pomalu poodhalovat závoj ze zákulisí. Připravuji tedy sérii maleb, které pak budu moci ukázat samostatně, nebo napojit na díla z posledních měsíců. Je to ale fuška, člověk si musí se sebou seriózně promluvit, aby si uvědomil, že je na čase se vyvíjet dál.
Robert Rohál
Foto: archiv Rosana De Montfort
Fotogalerie
