Věřte nebo nevěřte, ale je to šedesát let, co se režisér Zdeněk Podskalský rozhodl natočit v Blatné slavnou komedii Bílá paní, ve které si zahrála plejáda slavných herců. Tenkrát se točilo nejen na zámku či v zámecké zahradě, ale i v ulicích městečka, které se ve filmu proměnilo na obec Komonice.
I když premiéra této duchařské komedie proběhla v dubnu 1965, film pak postihl na dlouhá léta zákaz promítání. Důvod je prostý. Režisér ťal do živého, když ve svém filmu odkrývá pravou tvář funkcionářů, přisluhovačů vlády jedné strany i celého tehdejšího systému.
Celé to začíná tím, že krásná Perchta z Borštejna (Irena Kačírková) zvaná také Bílá paní komonická, vystoupí jedné noci z obrazu a vyhoví prosbám staré Blažkové (Darja Hajská), které zařídí v její chalupě vodovod. Nacházíme se totiž v městečku Komonice, kde mají i stejnojmenný hrad.
Přitom té noci si obraz obhlídne i skupina přiopilých místních, které hradem provází kastelán Pupenec (Vlastimil Brodský). Debata se nese ve smyslu, jestli Bílá paní opravdu prochází během úplňku hradem. Když pak Pupenec nahlas vysloví formulku z obrazu: Věř, ale komu věříš, měř!, záhy uvidí Bílou paní v akci.
A to se pak teprve dějí věci - zatímco Bílá paní se snaží dělat dobré skutky a trestat zlo, v městečku propuká zmatek. Místní papaláši - vypečený předseda (Rudolf Hrušínský) a ještě vypečenější tajemník (Miloš Kopecký) - se vzájemně obviňují z líbivé politiky vůči občanům, načež do Komonice přijíždí zvláštní komise z ministerstva.
Nočním hradem však prochází i falešná Bílá paní, což není nikdo jiný než servírka Andula (Jiřina Bohdalová), kterou tam pošle tajemník, aby se pomstil předsedovi. Komise je přesto svědkem oživnutí pravé Bílé paní, a protože se shodne v tom, že není přece možné, aby nedostatky v budování socialismu řešil nějaký duch, obraz je odvezen do pražského depozitáře.
Avšak most, který měla Bílá paní v Komonicích vybudovat, nestojí. Jenomže to už slavnostní otevření mostu vrcholí a všichni účastníci se vrhají za zvuku dechovky do řeky, a přitom si tolik pochvalují ve skutečnosti neexistující most. Právě na tomto místě zazní úchvatný dialog mezi Pupencem a Pupencovou (Vlasta Chramostová), kteří jsou nuceni rovněž předstírat, že pochodují po mostě, ačkoliv jsou po krk ve vodě: "Vždyť tu žádný most není!" - "Ale jdi někam s tou pravdou! Drž hubu a plav...!"
A Bílá paní, které patří poslední filmový obraz? Ta se nedá jen tak zavřít. Sestoupí z obrazu, projde zdmi depozitáře a zase někam míří. Že by do Komonic?
Zábavný tragikomický příběh o tom, jak totalitní systém může zparchantět lidskou mysl, se trefil do černého i tím, že poukázal na systém, v němž platilo, že černá je bílá a bílá je černá. Navíc si v Bílé paní zahráli ještě Václav Voska, Josef Bek, Čestmír Řanda, Ilja Prachař, Helena Růžičková, Vladimír Hlavatý, Zdeněk Řehoř nebo Václav Trégl.
To, co dokázal Zdeněk Podskalský (k filmu ho inspirovala povídka Karla Michala), vyžadovalo nejen smysl pro humor a nadsázku, ale i pořádný kus odvahy. Režisérovi skutečně nechyběla kuráž vystihnout totalitní marasmus otevřeně, a přitom velice rafinovaně. Nicméně soudruzi po čase přece jen pochopili, a film putoval s příchodem normalizace do trezoru.
Je to jeden ze slavných trezorových filmů. Promítal se do roku 1970, kdy byl zakázán. V obnovené premiéře zazářil v roce 1989.
Robert Rohál
Foto archiv autora
Fotogalerie
