Vánoce jsou svátkem narození Páně a připomínají narození Ježíše Nazarethského, dle Nového Zákona narozeného v Betlémě. Po celá staletí se spekuluje o správném datu narození. Roku 354 byly Vánoce oficiálně uznány papežem Liberiusem, jakožto křesťanský svátek, a to k datu 25. prosince.
Pravoslavná církev se však řídí juliánským kalendářem, který má 14ti denní posun oproti kalendáři gregoriánskému, takže pravoslavní slaví Vánoce až 7. ledna.
Advent (z lat. adventus příchod, původně z řeckého epifaneia zjevení)
Advent je časem příprav na Vánoce, je také začátkem liturgického roku. Z pohledu teologického se advent vyznačuje očekáváním slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého příchodu na konci času (paruzie) adventního. Počátky adventu sahají do 7. století, kdy se v západní církvi slavilo 4 až 6 adventních nedělí. Až papež Řehoř Veliký stanovil jejich počet na 4.
Advent v církevním kalendáři Advent začíná na 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera. 3. neděle adventní se nazývají Gaudete. Její liturgickou barvou je růžová. V současnosti jsou rozšířená označení jednotlivých adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Toto označení však s historií liturgických (křesťanských) Vánoc nemá vůbec nic společného, i když je možné tato pojmenování označit jako novodobou historii „moderních Vánoc“. Jde pouze o komerční pojmenování, takže je to zakořeněná obchodní kampaň, kterou jsme přijali za svoji historii.
Česká tradice adventu je jednou z nejbohatších v počtu adventních písní, které se zpívaly zvláště při jitřních mariánských mších zvaných roráty (z latinského překladu rorate „rosu dejte“ již od dob Karla IV. Roráty jsou liturgické zpěvy úzce spojené s dobou adventní. Mají „formát“ zpěvu o čtyř slokách s refrénem a vždy začínají slovy: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry).
