Magazín Elita

Jana Posníková: Prý jsem komický typ, srdcem ale tíhnu k dramatickým rolím

Jana Posníková: Prý jsem komický typ, srdcem ale tíhnu k dramatickým rolím

Mladá, zdravá a sympatická. Tak bych charakterizoval s lehkou nadsázkou ve zkratce mladou herečku Janu Posníkovou. I když je členkou činohry Moravského divadla Olomouc, hostuje na dalších scénách, o čemž je řeč i v následujícím rozhovoru. Viděl jsem ji jen v několika hrách, ale řekl bych, že z ní vyrůstá univerzální herečka. Je přesvědčivá v komedii i dramatu.

Nejste nevytížená herečka. Jste členkou činohry Moravské divadlo Olomouc, ale hrajete i na několika jiných scénách, myslím tím Divadlo Tramtarie či Divadelní spolek 23…

Je to tak. Kromě toho se věnuji i lektorování v olomouckém dramacentru Sdružení D nebo divadelnímu lektorství v Ateliéru MDO. Jsem jak huba buba, moje bublina je dost velká. Letos dokonce poprvé hostuji i v souboru opery a operety v Podané nevěstě a je to fakt bezva! Uvidíme, co přijde příště.

Pro které či která představení, kde hrajete, máte vyloženě slabost?

Nevím, jestli mám takové štěstí nebo jestli v každé inscenaci chci najít nějaké pozitivum, možná je to kombinace obojího, ale téměř všechno hraju ráda. Až na výjimky a těch za moji divadelní kariéru bylo opravdu jen pár. V současnosti mám snad nerada jen jeden titul. Pokud mám ale přeci jen něco zmínit, určitě to bude Teror, Jmenuji se Ašer Lev nebo Kabaret nahatý Shakespeare.

Chtěla jste být hééérečkou odjakživa?

Hééérečkou ne, protože si všichni pamatujeme z filmu Dědictví, co ten pojem znamená. Ale herečkou od školky. A  také veterinářkou, novinářkou nebo učitelkou. Očividně jsem už od mala tušila, že bude lepší mít těch snů víc, protože pak aspoň jeden určitě vyjde.

Jak vidno, herectví nakonec zvítězilo…

Ano, dost mě v tom podporovala i rodina, takže i díky nim jsem se rozhodla vzdát hmotných statků budoucích a stát se chudou herečkou s bohatou fantazií.

Které slavné nebo zavedené herce či herečky máte ráda?

Oblíbených herců i hereček mám hodně a nikdy nevím, koho zmínit. Ale mezi mé oblíbence patří třeba Pavlína Štorková, František Němec, Tereza Groszmannová, Klára Melíšková, a teď v posledních měsících mě uchvátil Jiří Hejcman nebo Jakub Burýšek.

Máte čas jezdit i do jiných divadel jako divák?

Jak který měsíc, ale mám. Během roku toho pár vidím, za tuto divadelní sezonu jsem byla několikrát v Ostravě, Brně, Praze, Zlíně, Uherském Hradišti, Šumperku… Mám zhlédnutý téměř kompletní repertoár všech olomouckých scén. Divadlo je moje láska.

Které role vám vyloženě padnou a vy si je užíváte? A jsou to postavy komediálního či dramatického rázu? Ke kterému typu máte blíž?

Celkově se u každé role snažím, aby mi padla, jen to ne vždy vyjde. Užívám si hlavně to, co si v životě dovolit nemůžete. Třeba křičet někomu do obličeje z deseti centimetrů.

Někteří říkají, že jsem komický typ. Jestli je to pravda, tak super, protože ženských divadelních komiček je prý méně než těch mužských. Já myslím, že záleží na typu komedie. Některé mi jdou lépe, některé hůř. Srdcem ale tíhnu k dramatickým rolím. Možná proto jsem v civilu docela drama queen.

Pro které komediální herečky nebo „tragédky“ máte slabost?

To se asi nebude lišit od toho, co jsem řekla před chvílí. I když ještě rozhodně musím zmínit Vlastu Hartlovou. Ta je prostě boží a hrozně zábavná!

Jak je to s tou hláškou, kterou jsem zaznamenal na FB, že jste ještě lepší než Antonie Nedošínská?

Jeden z diváku napsal na fb krásný vzkaz, kde mě k paní Nedošínské přirovnává pro její opravdovost a ženskost, že jsem lepší neříkal. Takže ještě asi musím zabrat. Ne, vážně, moc mě to potěšilo a moc si toho vážím. A samozřejmě mě to rozmlsalo a chci takových pochval víc a víc.

Jak se vám hrálo ve Zlíně na festivalu Setkání/Stretnutie? Co vy a festivaly?

Letos jsem tam hrála dvakrát - Fat cabaret s Divadlem Tramtarie a Lišku B. s MDO a v obou případech to bylo moc příjemné. Divadelní festivaly miluju a právě Setkání/Stretnutie byl jeden z prvních, kam jsem za studií vyrazila. Už bohužel není tolik času jako za studií, ale když můžu snažím se vyrážet na Divadlo evropských regionů do Hradce Králové, na Setkání/Stretnutie, Divadelní Flóru nebo Dream of factory. Škoda je, že jich také několik probíhá současně. A taky jich mám ještě hodně, kam se mi nikdy nepoštěstilo jet. Třeba Ost-ra-var. Ale třeba na hudební festivaly nejezdím vůbec.

Letošní sezóna pomalu končí, a tak by mne zajímalo, co máte v plánu v létě a o divadelních prázdninách? Budete lenošit anebo…?

O prázdninách se těším na herecký kurz, protože myslím, že práce na sobě nikdy nekončí. A navíc tolik možností kurzů pro profesionální herce není. Na přelomu července a srpna opět jedu na Ukrajinu v rámci projektu Divadlo hrou s Koločavou, což je divadelní tábor na podporu integrace dětí, které se do Koločavy přestěhovaly s rodinami kvůli válce na Ukrajině. A po návratu už začíná Olomoucké nejen Shakespearovské léto Divadla Tramtarie, kde mám několik představení. A mezitím budu jen tak ležet, číst si, občas někomu pohlídám psa a budu jezdit na výlety.

Robert Rohál

Foto Marie Půčková, archiv MDO, archiv Divadlo Tramtarie, archiv Jana Posníková


Další články z rubriky

Vlady Gryc: Hlava je pořád hlavou puberťáka, ale tělo mi začíná naznačovat, že je to jinak

Vlady Gryc: Hlava je pořád hlavou puberťáka, ale tělo mi začíná naznačovat, že je to jinak

Hitmaker Vítězslav Hádl: Měl jsem celoživotní štěstí

Hitmaker Vítězslav Hádl: Měl jsem celoživotní štěstí

Prenatální traumata nás mohou trápit celý život!

Prenatální traumata nás mohou trápit celý život!

Známé tváře i portréty fotogenických žen nabízí výstava fotografií Roberta Rohála

Známé tváře i portréty fotogenických žen nabízí výstava fotografií Roberta Rohála

Pueri gaudentes přivezli třikrát zlato z Belgie a úspěch z Anglie

Pueri gaudentes přivezli třikrát zlato z Belgie a úspěch z Anglie