Gorgony (latinsky Gorgones) jsou v řecké mytologii tři ohavné sestry, dcery mořského boha a hlídače všech mořských příšer Forkýna (latinsky Phorcus nebo Phorcys), syna boha mořských hlubin Ponta a jeho ženy Gaie. Matkou bájných sester byla bohyně moří Kétó, která byla nejen manželkou Forkýna, ale i jeho sestrou, která byla od narození stará a ošklivá.
Gorgony žily v nejzápadnější části země na březích Ókeanu, jmenovaly se Sthenó, Eurvalé a Medúsa. Byly opravdu ohavné a jejich rozšklebená tvář, zvířecí uši, kly místo zubů, kroutící se hadi místo vlasů, kovové pěsti a šupinaté tělo s křídly vzbuzovaly v každém hrůzu. Při pouhém pohledu na hlavu kterékoli z nich každý smrtelník zkameněl, což znamenalo jistou smrt.
Medúsa se narodila jako spanilá dívka a byla jediná z Gorgon smrtelná. Byla velmi krásná, její tvář, vlasy i tělo tvořily přenádherný celek, který nenechal žádného muže chladným, tak ji popisuje Ovidius ve 4. knize Proměn. Když ji Poseidón znásilnil, velmi rozzlobil bohyni Pallas Athény a nejen proto, že k násilnému aktu došlo v její svatyni. Krásnou dívku proto proměnila v nestvůru, aby ji ušetřila před dalším napadením neovládajících se mužů. Jsou i další pověsti, které jsou spojené s Athénou, které říkají, že krásnou dívku proměnila kvůli její pyšnosti. Jiné pověstí vypráví třeba i o tom, že možná byly krásné všechny Gorgony, ale kdo ví dnes, kde je pravda….
Medúsu bylo těžké překonat, až jednoho dne ji zabil řecký hrdina Perseus, který byl vyslán svým králem, aby mu přinesl její hlavu. Tento nadlidský úkol dostal, aby potvrdil svůj božský původ, neboť člověk by to nesvedl. Sám pochybovačný král mu před cestou dal radu, aby se měl na pozoru před pohledem na ni, protože by hrůzou ihned zkameněl.
Perseus se vydal na dlouhou cestu, naštěstí potkal Athénu, dceru nejvyššího boha Dia, bohyni moudrosti a vědění, ochránkyni měst, statečnosti, práva, spravedlnosti a umění. Dala mu srp, kterým bylo možné Medúsu zabít, ale také vyleštěný štít, který byl jako zrcadlo, skrze které se na ni mohl podívat, aniž by zkameněl. Úkryt vyzvěděl malou lstí od Graií, sester Gorgon, starých čarodějnic. Od nymf získal kouzelnou mošnu, která měnila velikosti věci do ní vložené, pytel na hlavu Gorgony Medúsy a okřídlené sandály, do kterých byla vložena létací schopnost a posledním darem byla Hádova přilba, která mu zaručila neviditelnost. Od boha Herma ještě získal zakřivený meč. Takto vyzbrojený se vyhnul přímému pohledu na děsivou Gorgonu, zaútočil na ni z výšky, uťal ji hlavu, vložil ji do pytle, obul sandály a nesmrtelným Gorgonám Sthenó, Eurvalé zmizel. Z těla Medúzy vyskočil bájný okřídlený kůň Pégasos a obr Chrýsáór.
Ještě, než Perseus daroval hlavu mrtvé Medúsy bohyni Athéně, použil ji sám prý čtyřikrát, aby skolil titána Atlanta, mořskou obludu, jež měla zahubit Andromedu, ale také na Fínea, kterého odmítla jeho manželka a naposledy proti králi Polydektovi, za to, jak se choval k jeho matce. Našel ji totiž hlídanou ozbrojenci. Vydal se tedy za králem, překvapil ho při bujarém veselí, ale král Polydektés začal zpochybňovat jeho čin, že prý nedokázal Medúsu zabít a přinést mu hlavu a ve svém jistém přesvědčení, že se s ní neutkal, že ji nemohl přemoci, ho vyzval, aby mu tedy hlavu ukázal, a tak se stalo a král se celou družinou v kámen proměnil. Perseus předal vládu nad ostrovem Serifos královu bratru Diktyovi, který ho kdysi i s matkou zachránil z truhlice uvržené do moře samotným argejským králem.
Athéna si hlavu Medúsy připevnila na svůj štít, aby vyvolávala strach u svých nepřátel a po ní tak učinili bohové i hrdinové, kteří si nechali vyobrazit děsivě vypadající uťatou hlavu na své obranné štíty a pancíře.
Lenka Žáčková
