Magazín Elita

Michaela Linková: Najednou jsem seděla v letadle směr Berlín a letěla natáčet s kapelou Puhdys

Michaela Linková: Najednou jsem seděla v letadle směr Berlín a letěla natáčet s kapelou Puhdys

Populární zpěvačkou se stala Michaela Linková až v osmdesátých letech, kdy pro ni psali domácí autoři a jeden rocker z tehdy slavné německé skupiny Puhdys. Půvabná zpěvačka, k níž patřila černá hříva i odvážné kostýmy, měla zkrátka štěstí. Tehdy měla za sebou kapelu a spoustu koncertů i televizních vystoupení, točila desky. Povedla se jí pěkná řádka hitů, na které slyší české publikum dodnes. Jenomže vedle těchto písní se věnuje i klasickému zpívání a klasické hudbě.

Byla jste vyhledávanou zpěvačku z osmdesátek. V ostře sledové anketě Zlatý slavík jste se dostala až na šesté místo, což už něco znamenalo. Co tomuto úspěch předcházelo?

Myslím si, že jsem v životě měla velké štěstí, drzost a sebevědomí. Celostátní soutěž Mladá píseň Jihlava v roce 1982 odstartovala mojí pěveckou kariéru. Tento ročník, a to je právě to štěstí, byl výjimečný v tom, že se na písních autorsky podíleli naši přední  skladatelé a textaři. Tyto skladby finalisté (bylo nás čtrnáct) nahráli v Ostravě se skupinou Plameňáci Marie Rotrové -  a právě moje píseň Jak pírko je láska tvá (hudba Pavel Skalický) se začala vysílat v rádiu. Lidé na mě začali reagovat a Pavel Procházka, tehdejší šéf vysílání Studia 7, se stal mým manažerem. Založili jsme kapelu Novum (část muzikantů byla z kapely Viktora Sodomy) a tím se moje kariéra rozjela.

Které písničky z vás udělaly populární zpěvačku a z písniček hity?

Televizní dívka Líza, Kvůli mně, Bílý měsíc, To by tak hrálo, Tajná láska, Láska vchází hlavní třídou nebo duety Já si počkám a Abeceda lásky, které jsme natočili se Standou Procházkou ml.

Jak došlo ke spolupráci s německým muzikantem Harrym Jeske z tehdy slavné německé kapely Puhdys? Napsal pro vás několik písniček, třeba Televizní dívku Lízu...

K Puhdys jsem se dostala přes pana Ladislava Vostárka, v té době manažera skupiny OK Band a textaře. Najednou jsem seděla v letadle směr Berlín a letěla za Puhdys natáčet Televizní dívku Lízu, kterou pro mě napsal Harry Jeske, zatímco autorem českého textu Ladislav Vostárek. Následovaly skladby Přiznávám (tuto skladbu jsem měla moc ráda a zpívám ji dodnes doma s kytarou), Může to být láskou (s textem Jaroslava Machka), Můžeš být jen sen, a také nádherná skladba Namlouvání. Krásný text a muzika. Tuto skladbu jsme s kapelou moc rádi hráli. Někdy mě z ní až mrazilo.

Harry Jeske byl neskutečný pohodář. Když jsem točila pomalé skladby, zhasnul ve studiu světlo a rozsvítil svíčky. Na zpívání jsem měla spoustu času. Prostě nezapomenutelný zážitek. Vzpomínám si, že se dokonce uvažovalo o turné po Německu společně s mladými německými zpěváky, ale to jsem odmítla, protože už jsem s kapelou Novum hodně koncertovala.

Asi jste zaznamenala, že Herry Jeske předloni zemřel...

Ano. Vím to a je mi to moc líto.

Mám pocit, že jste si psala i texty. Nebo se pletu?

Je to tak. Se Slávkem Jandou z kapely Abraxas jsme natočili u něj ve studiu CD Šílím. Hudbu dělal Slávek Janda a já texty. Mimochodem, jako hosta na CD mám i Tanju. Písnička se jmenuje Divoký kočky. Slávek je výborný muzikant a kytarista. Moc mě to s ním bavilo. Tak trochu šílené CD, trošku jsem přitvrdila.

Se kterými kapelami jste v 80. letech spolupracovala a jak často a kdy a kde jste koncertovali? Měla jste manažera?

Hostovala jsem ve skupině Kroky Františka Janečka,se kterou jsem absolvovala dvouměsíční turné po tehdejším SSSR, ale také jsem zpívala s orchestrem Václava Zahradníka. Pak přišla kapela Novum, s níž jsem byla asi pět let. A jako host jsem zpívala ve skupině Centrum Petra Rezka, což byla další perfektní zkušenost. Další hostování bylo ve skupině Pudr Leoše Petrů či ve skupině Tutti, kde vystupovali i zajímají hosté jako Slávka Budínová (tu jsem zbožňovala), Milena Dvorská a Pavel Trávníček. Ve své době jsem koncertovala prakticky po celé republice a hodně na Slovensku. Také jsem zpívala s Černým divadlem Františka Kratochvíla v Itálii, v Polsku zase se skupinou Tutti. Do roku 1989 než přišla revoluce jsem hodně koncertovala. Někdy to bylo více než sedmadvacet koncertů měsíčně. Manažera jsem měla Pavla Procházku a pak Vlastu Přečka.

Co pokládáte za svůj největší zpěvácký úspěch?

Mým zpěváckým úspěchem bylo možná šesté místo v soutěži Zlatý slavík, různé hitparády či Zlatá deska za album Italo hits 80, ale když se nad tím vším zamyslím, tak za to může asi nejspíš můj hlas, který zaujal, jeho barva, styl a vůbec písničky, které měly u lidí obrovský úspěch. A o tom to je. Natočila jsem spoustu písní, desek, vyprodávala jsem koncertní sály a spolupracovala s těmi nejlepšími muzikanty, skladateli a textaři, což byla jedna velká éra a což mě těší. Nicméně spolupráce s dobrými muzikanty a těmi správnými lidmi z branže trvá dodnes, a já doufám, že to ještě nějaký čas potrvá.

Jak pokračovala vaše pěvecká kariéra po roce 1989. Vystupovala jste, anebo jste se vrhla na podnikání? Vím, že jste měla v Praze kadeřnický salón?

Po roce 1989 pro mnohé z nás přišla velká změna. Kultura přestala být státem finančně dotovaná. Pořadatelé  kulturních akcí na zpěváka s kapelou neměli finance a tak jsme se od kapel odtrhli a začali jezdit sami. Zpívali jsme na halfplayback. Úroveň vystoupení začala klesat,což mě netěšilo. Prostě to začalo drhnout, jak se lidově říká. V roce 2005 jsem se rozhodla, že si udělám kadeřnický salon Novum a v tomto oboru pracuji dodnes.

Máte syna, zabývá se muzikou?

Mám syna, ale jeho hudbou je zvuk motorů závodních automobilů. V současné době jezdí závody do vrchů.

Mimochodem, nelákaly vás muzikály, s nimiž se v devadesátých letech roztrhl pytel?

V jednom z nich jsem zpívala. Byl to muzikál Babička a já v něm zpívala roli kněžny Zaháňské. Muzikál napsal Richard Pachman.

Dnes vystupujete příležitostně, a proto by mě zajímalo, co obvykle zpíváte? Máte kapelu, zpíváte na halfplayback, anebo si doprovázíte na kytaru?

Příležitostně vystupuji jako host na různých akcích, kde zpívám své nejznámější písničky. Mezi ně patří Bílý měsíc, To by tak hrálo, Šílím a další. Už to budou tři roky, co jsem se začala věnovat klasickému zpěvu a hudbě. Jsem členkou Staroknínckého chrámového sboru, se kterým vystupuju. Před dvěma lety jsem se připojila k vynikající houslistce Monice Cimprich, která léta žila ve Švýcarsku a hrála téměř po celém světě, a Jarmile Štruncové, která  pětadvacet let působila v Karlovarském symfonické orchestru jako klavíristka. Spolu jsme založily trio Romanza Music. Přes veškeré kovidové restrikce jsme minulý rok společně odehrály několik koncertů a sezónu zakončily nádherným Adventním koncertem v Příbrami. Letos se těšíme i na náš Vánoční koncert Romanza Music, který proběhne 15. prosince v 18 hodin v Praze v kostele sv. Martina ve zdi.

Co vaše další hudební plány?

Moc bych si přála, aby se nám to s Romanzou Music pořádně rozjelo. Čeká nás natáčení tří skladeb v nahrávacím studiu a uvažujeme o videoklipu kde zpívám krásnou skladbu od Ennio Morricone La Califfa. A jak jinak, těšíme se na koncertování v novém roce.

Robert Rohál

Foto archiv Michaela Linková

 

Fotogalerie
16811 16813 16814

Další články z rubriky

Pořád hraju ve dvanácti kusech, a to si myslím zatím stačí, říká herečka Jarmila Vlčková

Pořád hraju ve dvanácti kusech, a to si myslím zatím stačí, říká herečka Jarmila Vlčková

Některé fotky jsou lehce nahodilé, jiné lehce stylizované, říká Robert Rohál

Některé fotky jsou lehce nahodilé, jiné lehce stylizované, říká Robert Rohál

Anglický malíř Louis William Wain byl skutečným milovníkem koček

Anglický malíř Louis William Wain byl skutečným milovníkem koček

Miroslav Graclík přichází s dalšími rozhovory, tentokrát Trochu jinak

Miroslav Graclík přichází s dalšími rozhovory, tentokrát Trochu jinak

Jak se nebát negativních emocí a najít sám sebe

Jak se nebát negativních emocí a najít sám sebe

Mezinárodní kongres MYSL TĚLA