Alexandrova metoda je speciální technika, která sérií pohybů vede ke změně pohybových vzorců. Podstatou je, že se musíme odnaučit nezdravé návyky, které se týkající napětí svalstva při chůzi, stání a sedu. Těm nejdříve musí tělo přivyknout, až pak dojde k harmonizaci těla i ducha. Správné držení těla zlepšuje nejen jeho pohyblivost, ale překvapivě i výkonnost mysli.
Pochopení, co nám způsobují nezdravé stereotypní návyky, které ve svém životě bohužel zdokonalujeme na úkor správných vzorců, vede ke snadnějšímu odstraňování a nápravě těch, které narušují jak flexibilitu, tak i rovnováhu. Díky principům správného fungování těla, a především šíjových svalů, dojde k celkovému uvolnění i úlevě při chronické ztuhlosti, napětí nebo stresu. Dnes tuto metodu ke zlepšení dýchání a dosažení vědomé kontroly nad svými reakcemi, vypěstované vědomě i nevědomě, využívají nejen tanečníci, zpěváci, pěvci, hudebníci, ale i sportovci.
Autorem metody je australský herec Matthias Alexander (1869-1955). Od mládí trpěl chronickou laryngitidou, která měla neblahý vliv na jeho hlasivky a tradiční medicína mu nepomáhala. Jeho kariéra byla významně ohrožena, a tak hledal cestu, jak si pomoci. Pochopil, že musí lépe pracovat se svým tělem. Začal si zapisovat vše, co v průběhu dnů dělá a zvláštní pozornost věnoval svým zápiskům především, když se necítil dobře, když se jeho stav zhoršoval. Po čase analýzou svých záznamů došel k závěrům, že když pociťuje nadměrné napětí v oblasti krční páteře, jeho zdravotní stav se zhorší. Primárně se zaměřil na chůzi, usedání, sezení a vstávání ze sedu.
Během své kariéry vytvořil výuková skripta a oficiálně pojmenoval způsob náprav Alexandrova technika a sám ji vyučoval. Metoda se nejlépe učí před zrcadlem, kdy sami vidíme, kde děláme chybu. Matthias Alexander byl přesvědčený, že pokud jedinci změní způsob, jakým pohybují hlavou, krkem a zády, mohou zlepšit všechny pohyby těla a navrátit tak tělu ztracenou rovnováhu.
Alexandrova metoda se osvědčila při překonání hlasových potíží, kdy může snížit sucho v krku, ale překvapivě zlepšit koordinaci v každodenních činnostech. Již mnohokrát bylo zaznamenáno, že prospívá lidem s nervosvalovými poruchami, kam řadíme mozkovou obrnu, roztroušenou sklerózu všech typů, stav po cévních mozkových příhodách a doporučuje se také při některých typech onemocnění mozku. Pacienti pak lépe zvládají jednoduché úkoly a lépe drží rovnováhu, protože svaly využívají efektivněji.
Lenka Žáčková
