A je tu poslední den pašijového týdne, kterému se říká Bílá sobota. Je to vlastně den tichého smutku nad Ježíšovým hrobem. Až se západem slunce se opět rozezní zvony, které se vrátily ze Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek a budou probíhat noční bohoslužby, přišel totiž den vzkříšení.
O velké noci se křesťané v bílých rouchách nechávali pokřtít a odtud asi pochází název Bílá sobota. Je to však také barva očisty, kdy během křtu jsou z člověka smyty hříchy. V kostele se zapalují vysoké velikonoční svíce, které symbolizují Ježíše jako světlo světa. Zapalují se ohněm, který je před vraty kostela vysvěcen. Svícím se také říká paškál.
V sobotu má být uhašeno v kamnech a nepoužitá polínka a uhlíky se zapalovaly až posvěceným plamenem. Křížky vytvořené z ohořelého dřeva a popel se pohazovaly po polích, aby byla dobrá úroda.
Bílá sobota je posledním dnem půstu a vše se chystá na Boží hod velikonoční. Stavení se bílilo, smejčilo se, pekly se mazance a beránci a večer se už opět hodovalo, nádivka s kopřivami a uzeným má být prvním masitým jídlem. V tento den se také pletou pomlázky a zdobí se vejce.
