Herečku Markétu Harokovou zná nejen „její“ ostravské divadelní publikum, ale můžeme ji vidět i v několika filmech a v televizi. Naposledy to bylo v jedné epizodě kriminálního seriálu Stíny v mlze, který se odehrává právě v Ostravě a kde se objevují i ostravští herci. Mezi nejnovější divadelní počiny patří zcela rozhodně titul Venuše v kožichu, který uvádí ostravské Divadlo Petra Bezruče a ve kterém hraje hlavní ženskou postavu právě Markéta Haroková. Právě tato obrovsky náročná role ukazuje nejen hereččin šarm, ale i sílu jejího talentu i hereckého rozpětí.
Když jste se dozvěděla, že budete hrát v inscenaci Venuše v kožichu, co vám proběhlo hlavou? Viděla jste předtím i film, které hrají v režii Romana Polanskiho Emmanuelle Seigner a Mathieu Amalric?
Byla jsem poctěna a zaskočena zároveň. Potěšila mě ta příležitost objevit se v takto velké a významné roli, ale zároveň jsem se obávala, jestli dokážu zvládnout některé výzvy, které tato postava přináší. Skvělý film Romana Polanskeho jsem viděla a o to větší trému a respekt jsem z tohoto titulu měla.
To bylo vaše první spolupráce s režisérem Jiřím Pokorným? Dal vám hodně zabrat?
S panem režisérem jsem se potkala už v inscenaci Král Lear, kterou jsme uváděli v našem divadle. Jeho práce a vedení herců je precizní a vyžaduje maximální oddanost dané látce. Má na herce vysoké nároky, je absolutně připravený a má přesnou představu o tom, jak má která situace vypadat. Přesto v okamžiku vzájemného otevření se dává herci důvěru a svobodu tvorby. Spolupráce s ním byla výjimečná v celé šíři toho slova.
Role Vandy je, myslím, hodně náročná. Jste ráda, že ji máte a užíváte si ji?
V mnoha ohledech je pro mě postava Vandy vykročení z mé komfortní zóny. Proto pro mě nebylo lehké se s ní sžít. Ale od chvíle, kdy jsem měla pocit, že jí rozumím a že jsme spojeny, si užívám každou reprízu a jsem opravdu vděčná, že (si) ji můžu hrát.
Vaše představení se už hraje a jaké jsou reakce publika? Jak jste se líbila jako Vanda a jak ocenil hra Venuše v kožichu váš manžel?
Divácké reakce jsou různé. Někdy se diváci smějí a fandí a je to jak na fotbale, jindy jsou v reakcích opatrnější, jako by nás nechtěli smíchem a reakcemi rušit. Ale vždy jdou stoprocentně s námi, jsou na nás napojení a na závěr nadšení. Máme moc pěkné reakce jak od kritické obce, tak od běžných diváků.
Manžel byl rozhodně nadšený… ale co teprve moje maminka! Ta se tak bála, že se bude stydět, až se budu odhalovat a nakonec řekla, že to bylo krásné a vůbec nic jí nevadilo. To byla největší poklona!
V čem vás může vidět ještě publikum na scéně Divadla Petra Bezruče? Hostujete v jiných divadlech?
Můžete mě stále vidět jako Lízalku v Maryši, jako detektivní vyšetřovatelku ve Skořápce, taky s Dušanem Urbanem jako sociální inženýry v Láskách jedné plavovlásky, jako komisaře Bosého v Mistrovi a Markétce, spoustu postav sehraju ve Spalovači mrtvol a nyní připravujeme adaptaci Šikmého kostela Karin Lednické a tam mě uvidíte jako hospodskou Mokrošku a majitelku významného hampejzu Sofii Šalerovou.
Hostovala jsem v Divadelním spolku Kašpar v inscenaci Léčitel, kterou jsme hráli více než pět let. Ale nyní se plně věnuji Divadlu Petra Bezruče.
Na které inscenace nebo postavy, která jste hrála ať už v divadle nebo v televizi, jen tak nezapomenete?
Nezapomenu právě na Léčitel, tak to byla krásná práce. Ale nezapomenutelné pro mě taky bylo monodrama Jordan v našem divadle. Už je to sice pár let, ale to jsou ty výjimečné role, na které se nezapomíná. A do třetice opět spolupráce se skvělým režisérem Januszem Klimszou a naše Kráska z Leenane.
Jaké jsou vaše hobby a jak vůbec trávíte volný čas? Co vám říká pojem divadelní prázdniny?
I když je to taky věcí profese, mám moc ráda práci u mikrofonu. Věnuji se dabingu – s potěšením a ráda. A taky se věnuji práci na zahradě, procházkám, dětem, mému muži a užívání si každé i té nejobyčejnější chvíle… Prázdniny jsou naše hájemství. Užíváme si sebe navzájem a když se podaří, jedeme k moři. Milujeme Řecko. To nás nabíjí na celou sezónu.
Robert Rohál
Foto archiv Markéta Haroková
Fotogalerie
