Magazín Elita

Film Milý tati se dnes představí v Torontu, poté zamíří na dalších 17 festivalů

Film Milý tati se dnes představí v Torontu, poté zamíří na dalších 17 festivalů

Už dnes, 10. září, se animovaný dokument režisérky Diany Cam Van Nguyen Milý tati představí v soutěži Toronto International Film Festivalu, který ročně přivítá na 400 tisíc diváků. Navazuje tak na světovou premiéru na Locarno Film Festivalu a hned poté se vydá na dalších zatím 17 potvrzených festivalů po celém světě. Pět z nich kvalifikuje snímek do klání o cenu Oscar. Působivá festivalová dráha filmu i úspěchy předchozích snímků režisérky potvrzují, že studentka pražské FAMU Diana Cam Van Nguyen je vnímána jako etablovaná autorka animovaného dokumentu.

Krátký film Milý tati vrací režisérku Dianu Cam Van Nguyen do dětských let, kdy jí její otec posílal láskyplné dopisy z vězení. Pročítáním dopisů vzpomíná na vzájemnou blízkost, která se však vlivem tátova odchodu za jinou rodinou ztratila. Diana otci filmem odpovídá, viní ho, že od matky a dvou dcer odešel, ale také se snaží pochopit jeho důvody. Tématem důležitosti mít syna se film dotýká konfliktu vietnamské tradice a evropských hodnot.

Režisérka ve filmu pracuje se skutečnými dopisy a událostmi z rodinné historie. Filmem Milý tati se tak již potřetí vrací k žánru „anidoku“ – formě využívající prostředky animace pro přiblížení skutečnosti, často vnitřních prožitků člověka. „Téma vlastní osoby nevolím záměrně. Své zkušenosti jsem však sama prožila, a proto si víc věřím, že takový příběh můžu zpracovat. Při tvorbě filmů je pro mě důležité být autentická, a tak se přirozeně děje, že mě ovlivňují příběhy a lidé kolem mě,“ vysvětluje Diana Cam Van Nguyen.

I když historie anidoku sahá hluboko do historie kinematografie, ve světě se tento žánr objevuje hlavně v posledních dvaceti letech. Nejznámějšími animovanými dokumenty jsou celovečerní snímek Valčík s Bašírem (Ari Folman, 2008) či oscarový krátký film Ryan (Chris Landreth, 2004).
O tom, že tento žánr má už své pevné místo na největších filmových festivalech světa, svědčí letošní uvedení Flee (2021) dánského režiséra Jonase Poher Rasmussena na festivalu v Cannes.

Současní autoři ve svých krátkých filmech dokazují, že animovaný dokument umí inovativními způsoby přibližovat divákům těžká témata. V Čechách jsou to právě mladí tvůrci, kteří se tomuto žánru se na ploše krátkého filmu věnují. V poslední době například snímek Mezery – film o paměti Nory Štrbové, Hypnagogia o usínání Magdaleny Hejzlarové, Kdo se se mnou zatočí o neutěšené situaci v dětských domovech Adély Křižovenské či Vevnitř Viktorie Štěpánové, který pojednává
o boji s anorexií. Tento trend jen posílilo zavedení anidoku do osnov na pražské FAMU. Škola je
v tom jednou z mála na světě a snímky, které z ní vycházejí, jsou ve světě žádané. „Anidok často používá autentický dialog, zobrazuje autentické příběhy. To mu dává možnost oslovit širší publikum, otevírá se mu tak i cesta k dokumentárním festivalům,“ vysvětlila vedoucí katedry animace Michaela Pavlátová, režisérka filmu Moje slunce Mad (2021), vítěze Annecy 2021, který byl k vidění i na letošním festivalu v Karlových Varech.

Právě na FAMU vznikly i předchozí snímky Diany Cam Van Nguyen. Její bakalářský film Malá (2017), který se rovněž zabývá zkušeností druhé generace Vietnamců v Čechách, soutěžil o titul nejlepšího dokumentárního filmu pro děti ECFA Doc Award na Berlinale 2019. Její další krátký film, Spolu sami (2018), byl oceněn na MFDF Ji.hlava jako Nejlepší český experimentální dokumentární film 2018. Svoji mezinárodní premiéru měl na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu a dostal se mezi tři finalisty na BAFTA Student Film Awards.

TRAILER

Animovaný dokument je atraktivní žánr, který stále více získává na popularitě. Jak ale dokládá režisérka filmu Milý tati, nejsou to jen festivalové úspěchy, které svým tvůrcům může anidok přinést. „Celý proces vývoje filmu, který trval rok a půl, fungoval i jako autoterapie. Aniž by to bylo mým původním záměrem, skrze tento film jsem znovu objevila tátovu lásku uvnitř sama sebe. Pochopila jsem, že nemůžu čekat na odpuštění z jeho strany, ale musím to být já, kdo přijme situaci, která se stala,“ doplnila režisérka, jejímž hlavním záměrem bylo předat skrz film svoje emoce, ať už šlo o vztek, obavy a nakonec i porozuměni.

Na BFI London Film Festivalu, který proběhne v říjnu, je snímek nominován mezi 10 nejlepších krátkých filmů (jako jediný animovaný). České publikum může film vidět v neděli 12. září v rámci Živého kina festivalu Ji.hlava – komunitní projekci na tajném místě, zároveň bude na tomto festivalu soutěžit v sekci Česká radost. Do českých kin bude snímek uveden na podzim 2021.

Režie: Diana Cam Van Nguyen

Scénář: Diana Cam Van Nguyen, Lukáš Janičík

Kamera: Kryštof Melka, Matěj Piňos

Střih: Lukáš Janičík

Zvuk, hudba: Viera Marinová

Art director: Diana Cam Van Nguyen, Darjan Hardi

Animace: Barbora Halířová, David Štumpf, Diana Cam Van Nguyen, Vojtěch Domlátil

Hrají: Linh Duong, Hong Nhung The Thi, Hoai Trung Le

Producentka: Karolína Davidová (13ka, CZ)

Koproducenti: Tomáš Šimon (FAMU, CZ), Jakub Viktorín (nutprodukcia, SK)

Film byl finančně podpořen Státním fondem kinematografie, slovenským Audiovizuálním fondem a Nadačním fondem FILMTALENT ZLÍN.

 

Fotogalerie
14703 14704

Další články z rubriky

J. K. Rowlingová: Vánoční prasátko

J. K. Rowlingová: Vánoční prasátko

Ladislav Zibura: Prázdniny v Česku s podpisem autora

Ladislav Zibura: Prázdniny v Česku s podpisem autora

Marian Jelínek, Renata Červenková: Život na uzdě

Marian Jelínek, Renata Červenková: Život na uzdě

William Andrews: Dcery dvouhlavého draka

William Andrews: Dcery dvouhlavého draka

Otec a syn Svěrákovi představují první záběry z filmu Betlémské světlo

Otec a syn Svěrákovi představují první záběry z filmu Betlémské světlo