Naše postoje a projevy jsou ovlivňovány celou řadou vzorců chování, a ty jsou jedinečné a každý je v detailu originál. Mají však také svojí obecnou rovinu, kdy jejich vymezení nepočítá s příliš ostrými hranami, což způsobuje, že chování každého se dá nějakým způsobem a v nějaké kvalitě předpokládat, ale přesto do poslední chvíle nikdy s jistotou nedokážeme říci, co jedinec či my sami uděláme.
Ve vzorcích chování je ukryté určité tajemství lidské osobnosti, které jsou značkami na cestě za úspěchem ve vztazích, v práci, prostě v životě. Právě tyto procesy lidské psychiky mají ve své moci veškeré dění našeho života. Rozhodují i o všem okolo nás. Jsou to informace uložené v podvědomí, které nás dovedou k rozhodnutí v konkrétní situaci, ale mají v moci i naše cítění, tedy naše pocity, to jak se cítíme a jak se máme cítit.
Jednotlivé vzorce chování nás ovlivňují a zároveň i odsuzují k podobě konkrétního chování (projevu). Celá řada informací přicházející z našeho prostředí, blízkého okolí je v průběhu času zasunováno do podvědomí tak, jak přichází, jako do nějaké temné špajzky. S řadou z nich se roky nesetkáme, ale až jednou se podobná situace objeví v dospělosti, ve zralém věku, my ji začneme hledat a najdeme, ale viděnou optikou věku a vyzrálosti období, kdy jsme ji přijali. Chápete již, proč někdy nerozumíte reakcím a chování někoho blízkého či sebe sama a jen kroutíte hlavou, jak to mohl vůbec udělat? Jak z toho ven? Jedinou cestou je objevování, učení a trénování mozku (kognitivních funkcí) a nácvik některých situací, které se v životě vyskytují.
Když to shrneme: již od dětství si ukládáme všechny informace, i když si myslíme, že ne, a ty v nás mohou přetrvávat v dětské a nevyzrále podobě, pokud jsme se s nimi opakovaně nesetkali ještě několikrát. Tato optika nám dává informace, jak danou situaci, konflikt, stav vyřešit aktuálně, bez ohledu na, že jsou na první pohled i každý další pohled zastaralé. Tyto informace příliš faktické nejsou, ale jsou pocitové a my je považujeme za „pravdy a zkušenosti života“. Jsou ve své podstatě otiskem dětství v nás, které si neseme do svého života jaké základní výbavu a je jen na nás, zda si necháme ty dětské botičky, které nás všude tlačí a jsou velice nepohodlné.
K prvotním informacím se chováme jako k našim oblíbeným závislostem a zlozvykům, které ve své podstatě máme rádi, protože se za ně schováváme, unikáme si do nich, ale je to velice alibistické, jednoduché a pohodlné. Občasné pozastavení se v životě a zamyšlení se nad tím, jak žijeme, nic nového nepřinese, pokud si neřekneme a nahlas, co chceme jinak a nepřiznáme si své chyby. Jen tak potom můžeme nahradit zastaralé a neaktuální vzorce chování, pokud nezrají v čase.
Neopomenutelným faktorem je však genetika, dojde-li k poruše genového fondu, což ani nemusí být postřehnuto, nemusí být vysledované pozorováním a nasloucháním, pak nemusí platit, že hlavním zdrojem pro utváření vzorců chování je rodina a prostředí, přesněji lidé, se kterými jste se potkávali a měli na nás vliv v dětství.
Najdeme-li důvod (příčinu) za jakých podmínek a proč vzorec chování vznikal, pak můžeme dospět ke změně. Jinak to opravdu nejde a budeme až do smrti chodit v botách, které tlačí!
Foto ilustrační
Text: Lenka Žáčková
