V jednom lese na jednom stromě (až úplně nahoře) bydlel jeden veverčák. Jmenoval se Koula Antonín, ale to teď není až tak důležité. Koula Antonín chodil každé páteční odpoledne do města. Pěkně se na to oblékl, vzal si vycházkovou hůlku a vyrazil.

Když šel jednoho pátečního odpoledne ve městě okolo zelinářství, slyšel docela zřetelně, jak někdo nadává, tolik lísek, to jsem zvědav, co s tím budu dělat. To si mumlal zelinář pod vousy. Veverčák se chvíli opájel představou vlastní lískové plantáže, hromad lískových oříšků a blížící se zimy a pak vešel do zelinářství a jakoby náhodou se ptal, jestli nemá zelinář (byl to takový umolousaný sysel) nějaké lísky, kterých se potřebuje zbavit. A vy byste si nějaké vzal?, ptal se zelinář a tetelil se blahem, že by z toho tak vyvázl. Ano, řekl veverčák a nemohl se dočkat (i když do úrody bylo ještě daleko (s tím počítal, ale ta představa...).

A zelinář vzal veverčáka dozadu, kde byla celá hromada lísek. Tak tady jsou, řekl zelinář, ale veverčák viděl jen nějaké bedny a pomalu mu začalo docházet, že zřejmě došlo někde k nějakému omylu nebo nedorozumění. Tak tady je máte, řekl ještě jednou zelinář a ukázal na tu hromadu. Veverčák začínal chápat, že myslí ony bedny a zpotil se. Jak z toho ven, pomyslel si a žádná úniková cesta (ani úniková pěšinka) tam nebyla.

Unesu a poberu jich jenom asi pět šest, řekl veverčák a zelinářský sysel byl rád, že se zadarno zbaví alespoň pěti šesti. Kdykoliv budete potřebovat, klidně se zastavte. Co bych pro Vás neudělal, sysel se málem plazil až po zemi.

Veverčákovi naložil sysel na hřbet šest lísek, i když si myslel, že by se tam možná ještě jedna vešla, velmi uctivě se s ním rozloučil a přátelsky mu mával na cestu.

Veverčák se pěkně zpotil a zamazal si sváteční oblek, než byl zpátky v lese. Shodil lísky u paty stromu, vylezl do svého hnízda, uvařil si čaj pro uklidnění, sedl si do houpacího křesla a uklidňoval se. Nakonec se uklidnil.

Za nějakou dobu ho napadlo, že by ty lísky (nebo jak on říkal ty bedny) bylo možné rozštípat a topit tím dřívím v kamnech. Takže když uvidíte stoupat po dešti nad lesem něco jako mlhu nebo kouř a kdosi Vám bude říkat, že se páří z lesů, nechte ho při tom a myslete si svoje. To si jenom veverčák topí v kamnech.

Ponaučení: Není líska jako líska.  A ve všem lze nalézt něco dobrého.

Autor: Ing. Jiří Donát