Neurózy mohou významně znesnadňovat život. Bohužel však mohou být také příčinou různých somatických nemocí, které vznikají na základě psychologických problémů. Velice často označujeme toho, kdo křičí na lidi ve svém okolí za neurotika, stejně tak ty, kteří jsou nervózní, pokud nejsou věci na svém místě či doma, toho, kdo těžko nese, že se všechno neleskne čistotou. Za neurotika ve své podstatě označujeme každého, jehož způsob života není v souladu s uznávanými vzorci naší doby a naší kultury.

Půjdeme-li do vzdálené historie, do doby rozkvětu starého Řecka, zjistíme, že za neurotika by byl pravděpodobně považován každý, kdo by pracoval více, než považovala jeho kultura za dostačující k pokrytí a uspokojení jeho vlastních potřeb. S termínem „neuróza“ se můžeme setkat až na konci 18. století. Ke konci 19. století se neurózami podrobně zabýval světu známý neurolog a psychiatr Sigmund Freud, který neurózu popisoval jako konflikt mezi egem (id) a superegem.

Mezi neurotické poruchy byly v minulosti řazeny také poruchy, které známe pod pojmem „hysterie“, které mohly provázet obrny, znecitlivění, křeče, ale také hysterická slepota či hluchota aj. Dnes hysterické poruchy nazýváme „disociační“ nebo „konverzní“ poruchy.

V dnešní době je neuróza především vykládána jako duševní nerovnováha, kterou způsobuje duševní tíseň, tedy stres, jenž vyúsťuje v podobě fyziologické a duševní nerovnováhy, které spíše známe jako úzkost, fobie či somatické projevy. Dá se také definovat jako trvalejší neschopnost přizpůsobit se prostředí, měnit své životní návyky a neschopnost rozvíjet komplexně svou osobnost.

V mnoha případech okolí neurotika za neurotika neoznačí, ale spíše si myslí, že je nějak unavený, pesimista, posmutnělý či se projevuje častěji rozladěný, i když je pracovně stále výkonný.  
Ani ve 21. století neznáme přesné vysvětlení vzniku neuróz. Podstatou může být vytěsnění určitého myšlenkového obsahu z vědomí, protože může jít o bolestný obsah, který jedinec vyhodnocuje jako ohrožující. Vytěsnění vytváří tělesné příznaky, mezi kterými převažuje strach z určitých situací, předmětů či zvířat, úzkost, strach, únava, slabost, deprese, dále vtíravé a obtěžující myšlenky. Opomenout při hledání příčin rozhodně nemůžeme vlivy prostředí, výchovy, vztahy v dětství, vztahy v dospělosti a řadu dalších vývojových faktorů (psychogenní faktory).

Jaký je však neurotik doopravdy?

Neurotik se snaží vyhýbat situacím, ve kterých pociťuje strach - jeho chování začne být vyhýbavé vůči těmto situacím. Výjimečný není stav, kdy jedince přemůže strach ze strachu, že se mu nepodaří dané situaci vyhnout, čímž se vytvoří tkz. "začarovaný kruh".

Dalším významným příznakem je úzkost, kterou vyvolávají určité myšlenky, ale může vzniknout také náhle bez zjevné příčiny, stejně jako (z ničeho nic) nevysvětlitelný pokles nálady. Tuto skupinu nazýváme jiné úzkostné poruchy.

Třetí velice známou skupinou jsou obsedantně kompulzivní poruchy, což jsou vtíravé, opakující se myšlenky. Bývají často nelogické, plné obav (strachů) a hlavně přehnané. Úzkost se pokouší neurotik nejdříve potlačit, posléze však opětovně podlehne a vykoná určitou činnost (kompulzi), po které se mu uleví. Obsedantně kompulzivní porucha patří mezi neurotické poruchy, které mívají těžký a dlouhodobý průběh a mohou výrazně narušovat kvalitu života zasaženého jedince i jeho blízkého okolí.

Další významnou skupinu neurotiků tvoří ti, kteří mají patologickou reakci na závažný stres a trpí poruchou přizpůsobení.  Spouštěcím mechanismem bývá nějaká katastrofa, která se vymyká běžnému životu (přírodní katastrofy, autonehody, násilné činy). Hlavními příznaky jsou úzkost, strach, pokleslá nálada.

Neurotici, kteří nezpracovali vnitřní konflikt, mohou trpět závažnými tělesnými příznaky. Dříve byl tento komplex potíží zahrnován pod pojem „hysterie“, dnes je nazýváme disociativní (konverzní) poruchou. Projevuje se ztrátou propojení mezi vzpomínkami na minulost, vědomím vlastní identity, aktuálními pocity a kontrolou tělesných pohybů. Často se mohou projevovat jako některá psychiatrická, neurologická či jiná onemocnění.

Někteří neurotici trpí řadou tělesných příznaků dotýkajících se nejčastěji trávicího či dýchacího ústrojí nebo srdce (oběhu) a vždy ve spojení se strachem, úzkostí a pokleslou náladou.

Tak už víte, zda jste či nejste neurotik?

-lz-