Slovo Beltine pochází ze slovního základu tine nebo teine a znamená ve starokeltštině "oheň". Ohněm byl uctíván bůh Belenos, vládce Slunečního ohně a léčivých pramenů. Vatry byly zapalovány vždy v předvečer 30. dubna, aby očistné plameny chránily zdraví lidí i zvířat. Okolo ohně se tancovalo ve směru Slunce (pozn.: dnes bychom řekli ve směru hodinových ručiček) a zdatnými jedinci byl přeskakován. Dýmem procházel dobytek.
Den oslav Beltine byl nejtolerantnějším dnem v roce pro milence, kterým toho dne bylo umožňováno beztrestně se zasvěcovat do tajů lásky. Ti, kteří se obdarovali věncem z březového proutí, většinou i prošli společně některými tabu milostného života. V tento den byl uznán i institut rozvodu těch párů, které uzavřely manželství okolo srpna předchozího roku. Šlo o jakousi reklamaci, proti které nebylo dovolání.
Beltine je nejdůležitější rituální keltský svátek slavený 1. května. Byl po staletí zneuctíván za římské i germánské nadvlády, čelil i vlivu křesťanské církve, aby byl dnes opět znovuobjevován v četných podobách. Z našich tradic se mu nejvíce přibližuje májové veselení, jako je např. stavění březových májek, jež symbolizují spojení mocností země a nebe. Historicky je doloženo, že druidi břízky zdobili červenými a bílými spirálami a na vrchol připevňovali kvetoucí větvičku hlohu.
A na závěr malé doporučení: Chcete-li spatřit skřítky, hledejte je v místě, kde roste pospolu dub, jasan a hloh. Máte-li nějaký problém, požádejte je o pomoc.
-lz-
